Soud v roce 1998 potvrdil Máchovu vinu. Jsem obětním beránkem, je to komplot, křičel Toufarův trýznitel

V roce 1994 se případem smrti faráře Josefa Toufara začal zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Podobná šetření umožnilo až přijetí zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu. O rok později navrhl tehdejší vyšetřovatel ÚDV Adolf Rázek podání žaloby na dva tehdy žijící příslušníky Instruktážní skupiny StB − Ladislava Máchu a Václava Němce.

Trestní oznámení na druhého z nich bylo ale o rok později nepochopitelně zastaveno pro nedostatek důkazů. O tom, že se oba dva aktivně podíleli na brutálním mučení číhošťského faráře, existovaly a existují jednoznačné svědecké výpovědi jejich kolegů i vyslýchaných. Navíc v devadesátých letech ještě žili další příslušníci StB, kteří nesli přímou odpovědnost za smrt umláceného kněze.

Někteří z nich dokonce vystupovali při přelíčeních s Máchou jako utajení svědkové − vyšetřovatelé ve Valdicích Miloš Hrabina a Stanislav Cvíček, jejich nadřízený Bohumil Košař a velitel Technické správy StB Jan Bokr. U soudu se pak odehrávala přízračná situace − estébák Mácha, v té době sice již starý muž, ale stále plný síly, trapně inscenoval zdravotní obtíže, pajdal o berlích a veřejně si stěžoval: "Jsem obětním beránkem, je to komplot proti mně, nebudu vypovídat!"

Na Máchu byla podána obžaloba v případu Josefa Toufara pro spáchání trestných činů zneužití úřední nebo služební moci a těžkého ublížení na těle. Po řadě odkladů se hlavní líčení konalo 23. listopadu 1998 před senátem Obvodního soudu pro Prahu 6, kterému předsedala JUDr. Naděžda Brčáková. Soudní řízení vedla věcně, zvěrstva estébáků byla jasně pojmenována a soud nakonec uznal obžalovaného Ladislava Máchu vinným ze spáchání uvedených trestných činů. Vyměřil mu trest v trvání pěti let nepodmíněně se zařazením do věznice s dohledem.