Prapodivné režimy se poznají mimo jiné podle toho, jak zacházejí s jazykem. Obracejí smysl pojmů, běžně užívané termíny buď vytunelují, nebo je rovnou naplňují opačným obsahem. A pak s nimi ostentativně mávají. Pojďme si ukázat, proč se to děje, jak se to projevovalo dříve a jak se to projevuje dnes u nás.

Nejhezčí příklad najdeme v názvech zemí. Když vidíme název státu, který obsahuje slovo „demokratická“, můžeme si být takřka jisti, že je všechno jiné než demokratický. Dříve například Německá demokratická republika, Vietnamská demokratická republika, dnes třeba Demokratická republika Kongo nebo Korejská lidově demokratická republika. Když je nějaký stát demokratický, bere se to samo sebou a nemusí to vytrubovat do světa. Absence výrazu „demokratický“ samozřejmě demokracii nezaručuje, ale pokud je přítomen, měla by nám bliknout kontrolka, že asi něco nebude v pořádku. Je v tom snaha vytvářet si alibi nebo se případně smát světu.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se

Co se dočtete dál

  • Jak se v současném Česku dostává název institucí do rozporu s jejich skutečným obsahem?
  • Jak se mění dokonce i obsah samotných pojmů jako „nezávislost justice“?
  • Proč to vládnoucí moc dělá a k čemu to vede?

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.