Ivan Langer se vrací. A Babišovi píáristé si mohou otevřít šampus

Z Jiřího Paroubka si lze s odstupem dělat legraci, ale minimálně v jedné věci měl pravdu: politika je o symbolech. V politice nezáleží až tak na tom, co děláte, ale spíš na tom, jak se to, co děláte, jeví. Nerozhodují tvrdá data, klíčový je dojem a pověst. To je meritum politiky, to je základ úspěchu. Anebo samozřejmě neúspěchu.

Proč o tom mluvím? Protože tady máme nádhernou ukázku totálního nepochopení této prosté zákonitosti, a to skrze jednoho Paroubkova politického současníka. Do funkce v olomoucké ODS se po letech vrací Ivan Langer. A z pohledu Občanské demokratické strany, respektive jejího vnímání voliči to těžko nazvat jinak než reputačním karambolem.

Je úplně jedno, že Ivan Langer nikdy nebyl z ničeho obviněn. Je úplně jedno, že od jeho odchodu z politiky uplynulo už osm let. A dokonce je úplně jedno i to, že v olomoucké ODS má mít jen manažerskou, nikoli politickou funkci. Langer, ať se mu to líbí, nebo ne (spíš ne), je jedním ze symbolů "kmotrovské" éry ODS. Té éry, která štvala voliče natolik, že v roce 2013 poslali ODS málem ke dnu, a vůči které se úspěšně vymezil Andrej Babiš, aby odstartoval do politických výšin, ve kterých se pohybuje dodnes.

Člověk opravdu nemusí být akademicky vzdělaný politolog jako předseda ODS Petr Fiala, aby mu bylo jasné, že je to právě vzpomínka na tuhle neblahou éru, která brání ODS v tom, aby se dostala nad nynějších třináct až patnáct procent voličských preferencí. Fiala se může snažit s vymýšlením programových taháků pro pravicové voliče sebevíc, ale dokud voliči neuvěří, že se celá strana totálně odstřihla od minulosti, na volební vítězství to stačit nebude.

Langerův návrat do − byť vcelku marginální − funkce je z pohledu "očisty" ODS stotunová koule na noze. V PR oddělení Andreje Babiše si po oznámení Langerova návratu nepochybně otevřeli šampus. S takovou si mohou dát klidně nohy na stůl − Langer pracuje za ně, prostě jen tím, že je a že je tam, kde je.