Jiná realita Julie Hrstkové: Chceme německé služby, ale za malé peníze

Stát není firma, superhrubá mzda se nedá zrušit bez kompletního převratu ve zdravotním pojištění a jediná férová a správná cesta k udržitelnému systému je, když se o všechny potřebné bude starat stát ještě víc než doteď. Diskuse o daních, nebo možná spíš o tom, jak naplnit státní rozpočet, který trpí výdajovými nápady vlády Andreje Babiše, nepostrádá lehce bizarní nádech. Bohužel není dost jasné, kam spěje. Není jasné, jestli nás čeká snížení daní včetně sociálních odvodů, nebo naopak zdražení všeho.

Ale od začátku. Ministryně financí Alena Schillerová loni na podzim slíbila, že zruší superhrubou mzdu a zároveň sníží daně. A všichni jí uvěřili, což jen dokazuje, že příliš mnoho informací výrazně zatemňuje mozek a zhoršuje paměť.

Protože stejná Alena Schillerová, ještě coby náměstkyně ministra financí, v roce 2016 představila úplně jinou reformu daní. Ta měla platit od začátku roku 2020. Na rozdíl od posledního návrhu v původní variantě daňového převratu nezaznělo ani slovo o snížení daní − naopak, v zákoně žádné sazby být neměly, stejně jako tam nemělo být místo pro výjimky. Zákon totiž počítal s flexibilitou. Obojí by si tam průběžně doplňovala vláda, která by byla zrovna u moci.

Součástí tehdejších plánů bylo i jednotné inkasní místo (JIM) pro zdravotní a sociální pojištění, jež kdysi prosazoval Miroslav Kalousek, které ale nakonec stálo 3,5 miliardy, přičemž Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že 80 procent z prostředků vyčerpalo Generální finanční ředitelství na vlastní provoz. Náklady na neexistující JIM odpovídají částce, kterou stát pošle letos dopravcům zhruba za půl roku, aby mohli se 75procentní slevou vozit důchodce a studenty, kteří na rozdíl od JIM existují.

Šetřete, možná bude hůř

Nicméně k současné situaci, která vypadá asi takto: zaprvé, rozpočet za první dva měsíce letošního roku nedopadl nijak dobře. Pozoruhodný je propad u výběru daně z přidané hodnoty v době, kdy ekonomika i inflace rostou. Vysvětlení ministerstva financí, proč k tomu došlo, je hodně rozpačité. V podstatě kdyby tam resort napsal, že je pokles DPH výsledkem pomsty daňových úředníků, kteří přišli o rytíře daňové křížové výpravy, exšéfa finančního ředitelství Martina Janečka, vyšlo by to nastejno.

Peníze prostě nedorazily, a protože nevíme proč, nevíme, jestli dorazí v dalších měsících, přestože ekonomika šlape a ceny rostou.

Zadruhé, po několika letech růstu ekonomiky a reálně vyrovnaných rozpočtů (bez ohledu na to, co bylo naplánováno) a současného rozdávání peněz je těžké přesvědčit veřejnost, že by stát měl šetřit jenom proto, že podle odhadů může být hůř. Anebo že by měl hospodařit s výraznějším schodkem a tuto strategii prosadit u Evropské komise.

Ani jedno veřejnost nepotěší, takže to politici dělat nebudou. Mají k tomu pádné důvody: letos usilují o přízeň v eurovolbách, v příštím roce přijdou senátní volby a rok 2021 je rokem dalších parlamentních voleb. Žádná příčetná strana, ať už je ve vládě, nebo v opozici, nebude prosazovat vyšší daně nebo škrty, které by náhodou mohl někdo skutečně pocítit.

Nádherným příkladem "vyváženého hospodaření budoucnosti" je aktuální návrh "rozpočtově odpovědné", byť marginální TOP 09 na výrazné zvýšení odvodů na zdravotní pojištění za státní pojištěnce při současném snížení povinného pojištění. Ano, návrh počítá s tím, že by se výpadek částečně nahradil z placení tzv. nadstandardu, ovšem neupozorňuje na to, že by si ho každý musel platit z vlastní kapsy. A co se týká státního pojištění, to, že peníze za státní pojištěnce pocházejí rovněž z daní, pro jistotu neřeší vůbec. V podstatě nabízí odliv daní z jedné kapsy při současném vyprázdnění té druhé.