Letos, stejně jako každý rok si v polovině března připomínáme tragické okamžiky roku 1939, kdy bylo vpádem nacistických divizí definitivně pohřbeno meziválečné Československo. Podobně jako jindy uvidíme na televizních obrazovkách mnohokrát opakované dobové záběry nacistických vojáků blížících se sněhovou vánicí k Pražskému hradu, stejně jako fotografie Adolfa Hitlera pohlížejícího z oken sídla českých králů na panorama hlavního města pod ním.

A také budeme opět na mnoha místech číst a poslouchat, že se nacisté mohli republiky zmocnit jen proto, že naše armáda již podruhé během krátké doby nebojovala a zemi vydala agresorovi bez jediného výstřelu. Je to však skutečně pravda? Nebylo to tehdy před těmi dlouhými osmdesáti lety jinak?

Krátce po půl čtvrté ráno 15. března 1939 začaly Prahu opouštět telegramy s děsivým obsahem adresované jednotlivým útvarům Čs. armády. Mimo jiné se v nich uvádělo: "Německé vojsko, a to jak pěchota, tak letectvo, zahájí obsazování území republiky dne 15. března 1939 v šest hodin ráno. Tomuto postupu nesmí být kladen nikde odpor, jelikož nejmenší incident může míti nedozírné následky a bude proti nám zakročeno s největší brutalitou. Všichni velitelé očekávají příchod u svých jednotek a podrobí se pokynům, které jim budou dány. Jednotky budou odzbrojeny. Vojenské a civilní letectvo musí zůstati na svých místech. Žádná letadla nesmí býti ostřelována…" O hodinu později vysílal obsah tohoto rozkazu i pražský rozhlas. Jak tragicky se mýlili ti, kdo se po podepsání mnichovské dohody domnívali, že jsme již klesli na samé dno…

A přece jsme bojovali

V době vydání tohoto rozkazu však již měla paradoxně naše armáda největší incident těch hodin za sebou. Odehrál se na Ostravsku. Němci si totiž byli vědomi toho, že by Polsko mohlo znovu využít tíživé situace svého jižního souseda a přijít, podobně jako v říjnu 1938, se svými územními požadavky. Zahájili proto obsazování této části republiky již ve večerních hodinách 14. března 1939. Tedy ještě dříve, než se v Berlíně uskutečnilo tragické jednání československého prezidenta JUDr. Emila Háchy s Adolfem Hitlerem.

Přibližně v 17.30 zahájily německé jednotky postup od Hrušova nad Odrou na Ostravu a zhruba o 20 minut později dorazil jejich předvoj do Místku. Zde se však odehrálo něco, s čím nacisté nepočítali. Narazili totiž na tvrdý odpor příslušníků III. praporu pěšího pluku 8 "slezského", kteří byli dislokováni v bývalé Czajankově továrně přeměněné na improvizovaná kasárna. Rozhořela se zuřivá přestřelka, v níž Němci museli nasadit i obrněný automobil a protitankové kanony. Velení obránců se ujal velitel 12. kulometné roty kapitán pěchoty Karel Pavlík společně s poručíkem pěchoty Karlem Martinkem. Pavlík dokonce osobně ostřeloval útočící německou pěchotu z lehkého kulometu, a když mu došlo střelivo, tak i ze své pistole. Je potřeba zdůraznit, že jeho podřízení za ním ani v nejmenším nezaostávali. Konečně mohli bojovat, ne jako v září osmatřicátého roku! Po necelé hodině jim však došla munice, a tak museli uposlechnout rozkaz velitele praporu, aby zastavili palbu a vzdali se. Nacisté byli vzteky bez sebe a nescházelo mnoho, aby začali obránce lynčovat. V boji totiž měli padlé i raněné.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Kde všude naši vojáci v roce 1939 bojovali?
  • Jaký byl další osud hrdinů?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se