Zásah do soukromí podřízených je často nepřípustný. Prostředkem zasahování zaměstnavatele do osobního života mohou být i sociální sítě

Když Andrea Vyskočilová dostudovala univerzitu, nastoupila do jedné pražské středně velké firmy. Nadšení z prvního zaměstnání jí vydrželo dlouho. Hned na začátku si vytyčila, že striktně oddělí osobní život od pracovního. Na jednu věc si ovšem pozor nedala. Problém přišel ve chvíli, kdy zjistila, že na osobním instagramovém účtu ji začal sledovat její přímý nadřízený. Nadšená z toho nebyla, nicméně žádná opatření jako uzamčení profilu nepodnikla ani na něm nebyla méně aktivní. Její případ ukazuje, jak se sociální sítě mohou stát jednoduchým prostředkem zasahování zaměstnavatele do osobního života lidí ve firmě.

Andrea začala od šéfa slýchat výtky ke svým příspěvkům na Instagramu. "Neodpustil si třeba poznámku, že místo práce do večera si radši užívám večer ve vinárně. Jindy mi zase vyčetl, že jsem vyjádřila názor na politickou situaci, který byl v rozporu s tím jeho. Došlo mi, že to, o co jsem se na Instagramu dělila, se může stát silnou zbraní, kterou v práci klidně použijí proti mně," vypráví Andrea.

Právníci se shodují, že proti názorům propagovaným zaměstnanci na osobních účtech může zaměstnavatel zasáhnout jen podle jistých pravidel. "Výroky může omezit, případně sankcionovat v situaci, kdy jsou nedovoleným způsobem proti někomu namířeny nebo škodí jeho podnikání. Jedná se například o zprávy poškozující dobré jméno zaměstnavatele," vysvětluje partnerka advokátní kanceláře Squire Patton Boggs Hana Gawlasová. "Obvykle ale doporučujeme ponechat svobodu slova a zejména v politických názorech zaměstnance neomezovat," dodává.

V případě Andrey, která si podle svých slov pouze "povzdechla nad politickým děním bez jediného ostrého slova", tedy nadřízený vstoupil do jejího soukromí zcela bezdůvodně. Vedle politických názorů by mělo zcela nedotčené zůstat také pracovníkovo náboženské vyznání či sexuální orientace.

Partnerské vztahy v práci nejsou vždy vítané

Omezení soukromého života zaměstnance se mohou lišit podle práce, kterou vykonává. Do hry vstupují různá profesní etická pravidla či interní směrnice pro správné chování na pracovišti. Ani u nich nemusí být vše jednoznačné. "Je nejprve potřeba zkoumat, zda pravidla v nich obsažená jsou v souladu s platným právním řádem. Vnitřní předpisy nemohou ukládat zaměstnanci povinnosti v pracovněprávních vztazích nad rámec zákona," vysvětluje Lucie Kalašová, advokátka spolupracující s bpv Braun Partners.