Schvalovači teroru nejsou zlí, jen zhlouplí. Jenže o to je to horší

V novém románu Salmana Rushdieho Zlatý dům jedna z postav vyslovuje názor, že není potřeba žádná etická autorita, protože v lidech je nějakým způsobem zakódována potřeba konat dobro. Něco na tom bude. Nikdo se nechce chovat a priori zle, povětšinou své chování považujeme za dobré, správné, morální. Takřka nikdo neřekne "jednám zle", nebo dokonce "jsem zlý člověk". Problém je ale v tom, co namítá druhá Rushdieho postava: Jsme sice naprogramovaní k tomu, abychom toužili po morálce, ale program nám neříká, co přesně do kategorií správného a špatného spadá. Z toho pak plyne, že někdy se ve jménu morálky dějí záležitosti, ze kterých běhá mráz po zádech.

Proč o tom mluvím? Jedině tak lze pochopit, jak je možné, že se najdou lidé, kteří schvalují či omlouvají teroristické útoky a nejenže na tom nevidí nic nemorálního, ale naopak to považují za správné. Terorista, jako třeba ten, který minulý týden na Novém Zélandu zavraždil 50 muslimů, pro ně nepředstavuje čisté zlo; naopak je v jejich očích buď hrdina, voják spravedlivé války, nebo aspoň ten, kdo bojuje proti většímu zlu − míněno muslimům.

V nejměkčím případě je pak dle nich produktem situace, kterou zavinili "vítači" a "multikulturalisté". Jeho vina, je-li vůbec jaká, je relativní. V každém případě je terorista zabíjející muslimy podle schvalovačů na "správné straně", tedy na straně dobra. Je pak naprosto logické, že schvalovači jsou upřímně rozhořčení, když se dozvědí, že jejich více či méně otevřené přitakávání teroristickému útoku může být považováno za trestný čin. Jak by něco, co je v souladu s jejich představou o tom, co je správné, mohlo být v rozporu se zákonem?! A pokud ano, pak přece musí být v rozporu s morálkou a obecným dobrem i zákon!