Čisté víno Martina Nováka: Islámský stát nedobyl Řím, ale něco se mu povedlo

Udělala jsem obrovskou chybu, říká reportérům čtyřiadvacetiletá Belgičanka Cassandra Bodartová. S dlouhými blond vlasy je nepřehlédnutelná v táboře, který syrští Kurdové zřídili pro zadržené ženy a děti bojovníků Islámského státu. Bodartová odešla k džihádistům se svým o šestadvacet let starším manželem. Ten montoval bomby do automobilů, ve kterých se odpalovali sebevražední útočníci. Zpočátku byla nadšená a na Facebooku zveřejnila video, kde hrozila své rodné zemi. "Těšte se, Belgie a další země nevěřících!" Dnes lituje a chce se vrátit domů, tamní úřady ji ovšem zpět nechtějí.

V neděli se jedna historická kapitola s názvem Islámský stát uzavřela. Syrští Kurdové dobyli poslední vesnici Baghúz, kde džihádisté bránili poslední domy a doslova v posledních hodinách se u toho ještě nechali natočit kameramanem. Jako vzkaz příštím generacím džihádistů. Jak se heroicky bránili do poslední chvíle a jejich nástupci si z toho mají vzít příklad.

Podobných příběhů jsou desetitisíce. Islámský stát se svojí propagandou oslovil v Evropě nejen některé zradikalizované rodilé muslimy, ale také Evropany, kteří k islámu konvertovali v dospělosti a nechali se zlákat vidinou budování něčeho nového, lepšího, morálně vyššího, jako je chalífát.

Často šlo o lidi, kteří z nějakého důvodu v životě neuspěli a toužili udělat tlustou čáru například za kriminální minulostí, drogovou či alkoholovou závislostí nebo nějakým osobním selháním. Touto čárou se pro ně stal džihád a Islámský stát, kde dostali šanci na nový život, ve kterém "něco" znamenají a něco dokážou.

Tito konvertité přitom patřili k největším hrdlořezům, nejvíce nenávidějícím Západ. Jako by opravdu platilo staré rčení "poturčenec horší Turka". Čtenáři tureckého původu snad prominou, že staré rčení, patřící do jiné doby, na tomto místě připomínám. Pro mě pozoruhodným a symbolickým zůstává.

Jak nalákat bojovníky

Portugalec žijící ve Francii Michael dos Santos. Bývalí přátelé jej popisovali jako věřícího katolíka, který nosil velký kříž na řetízku na krku. Jednoho dne zanechal rodičům dopis, ve kterém jim oznámil, že konvertoval k islámu a odchází bojovat za Islámský stát. Rodina o něm dlouho nevěděla, dokud ho portugalské úřady neidentifikovaly jako muže, který se účastnil brutálního mučení a stínání hlav zajatcům na videozáznamech.