Bibi versus generálové: Izraelského premiéra Netanjahua se snaží porazit bývalí náčelníci generálního štábu, víc ho ale ohrožují soudy

Předvolební klip Netanjahuovy strany Likud začíná archivními záběry z roku 1999. Na nich tehdy zvolený premiér Ehud Barak slibuje Izraelcům "nový úsvit" ve spojení s mírovými dohodami s Palestinci v Oslu. Následuje záběr na městský autobus zničený sebevražedným atentátníkem. "Místo míru přišla intifáda," říká dramatický hlas v pozadí v narážce na čtyřletou teroristickou kampaň, která následovala po zhroucení mírových dohod. "Tuhle chybu nesmíme opakovat," zní ve spotu. Následně se objeví jména soků Likudu, lídrů nového bloku Modrá a bílá Bennyho Gance a Jaira Lapida: "Lapid a Ganc. Levice. Slabí."

Působí to poněkud paradoxně. Levice jako taková totiž v současné izraelské politice téměř přestala existovat. Labouristická strana, která zcela dominovala izraelské politice první tři desetiletí existence tohoto státu, má nyní šanci na zisk šesti až osmi křesel ve 120členném parlamentu. Může dokonce získat méně hlasů než ještě levicovější strana Meretz, která historicky patří na okraj izraelské politické scény. Předseda labouristů Avi Gabaj se dokonce v jednom rozhovoru pokoušel tvrdit, že vlastně vůbec není levičák. To ovšem musel následně odvolat po protestech stranických tradicionalistů.

Tím spíš, že koalice Modrá a bílá, nazvaná podle barev izraelské vlajky, sdružuje centristické politiky, kteří se často vzpírají zařazení na levici či pravici. Tři z nich byli po roce 2009, kdy se Benjamin Netanjahu stal podruhé premiérem, náčelníky generálního štábu. A navzdory tvrzení z citovaného klipu rozhodně nebyli slabí. Zcela to platí třeba pro Mošeho Jaalona, známého jako Bogie, který má v bezpečnostních otázkách pověst jestřába. "Slovo slabý se v jedné větě se jménem Bogieho Jaalona použít prostě nedá," píše v časopise The Atlantic známý izraelský publicista Yossi Klein Halevi.

Nebezpečí mírových dohod

Benjamin Netanjahu ale tvrdí, že nic jako centristé neexistuje, že jde pouze o převlečenou levici. "On totiž chápe to, co málokdo za hranicemi Izraele: že druhá intifáda, která přišla po kolapsu dohod z Camp Davidu, kdy Ehud Barak Palestincům nabídl vytvoření samostatného státu s hlavním městem ve východním Jeruzalémě, je největším traumatem pro současnou generaci Izraelců," říká Halevi. "Zemřely tehdy tisíce lidí a zabránit jejímu opakování je od té doby národním konsenzem. Levice se stala prakticky nevolitelnou."

Od té doby v izraelské společnosti panuje výrazná skepse k dohodě s Palestinci. "To u vás v Evropě, když diplomatická jednání ztroskotají, chvíli se počká a pak se začne vyjednávat od začátku. Na Blízkém východě krach diplomatických iniciativ vždy znamenal válku," vysvětluje tuto nedůvěru novinář ze serveru Newsru.com.il Gabriel Wolfson. Rozdíl v přístupu k palestinské otázce mezi pravicovým Netanja­huem a centristickou koalicí Modrá a bílá je možná z vnějšího pohledu nevelký, ale zásadní. "Centristé sdílejí obavy pravice, že předčasným stažením ze Západního břehu hrozí, že se tohoto území zmocní hnutí Hamás a bude využito k dalším raketovým útokům na Izrael. Centristé ale také sdílejí obavy levice, že okupace Západního břehu ohrožuje demokratickou podstatu Izraele a jeho podstatu coby státu Židů kvůli množství Palestinců na jeho hranicích," popisuje Halevi.