Rozvinuté země čelí v posledních přibližně 40 letech nebývalé morální výzvě − hledají nové využití pro rozsáhlé stavební dědictví průmyslové revoluce, a to nejen pro výrobní areály a budovy, ale i pro veškeré související aktivity − dělnické kolonie a čtvrti, kulturní a občanskou vybavenost či různé inženýrské stavby. První desetiletí proměn přesvědčivě ukázala, že plošné demolice a "vyčištěné" stavební parcely nejsou řešením. Kulturní prostředí, které člověk vybudoval v předchozích dvou staletích, je natolik provázáno s okolím, že nelze neuváženě vytrhnout jeden fragment bez negativních dopadů na celou strukturu.
Svému původnímu účelu může sloužit jen zlomek nevyužívaných staveb technického dědictví. Malá část z nich se mění na skanzen nebo muzeum mapující původní účel a související činnosti. I toto využití je ale do jisté míry konverzí, změnou oproti původnímu provozu. Přesto nedosahuje společenský zájem o průmysl takové úrovně, aby zajistil těmto stavbám smysluplnou budoucnost. To platí tím spíš, čím jsou objekty novější, modernější. Hledání nového využití je tedy obvykle nevyhnutelnou podmínkou zachování průmyslového dědictví.
11 000
V Česku se podle odhadů ministerstva průmyslu a obchodu nachází přes 11 tisíc tzv. brownfieldů.
15–25
Loftové byty jsou většinou o 15 až 25 procent dražší než standardní byty o stejné podlahové ploše.
Vyspělá architektura
Konverze starých průmyslových objektů proto postupně získávají své oprávněné místo na výsluní. Odborná i laická veřejnost se zpočátku přirozeně soustředila zejména na starší stavby z 19. století, často výrazně dekorativní a vizuálně romantické.
V současnosti se ale stále větší pozornost upíná na technologicky, prostorově a výtvarně vyspělou architekturu první poloviny 20. století, jejíž podstatnou část tvoří budovy z železobetonu. Nabízí potenciál, který je škoda nevyužít.
Technické a průmyslové památky jsou důležitou součástí národního kulturního dědictví a setkáváme se s nimi ve všech koutech naší země. Existuje množství dochovaných mlýnů, pivovarů, cukrovarů, textilních i strojírenských továren. Jedná se jak o jednotlivé objekty, tak o celé rozlehlé areály.
Tento svébytný stavební fond, který dnes už vnímáme jako neodmyslitelnou součást měst i krajiny, je ale především dokladem naší vyspělé technické a průmyslové minulosti. Dochované technické dědictví představuje pro člověka 21. století určitou sebereflexi. Je připomínkou bouřlivého vývoje vědy, výroby i techniky – odvětví, která podnítila výstavbu mnoha unikátních průmyslových komplexů s nepřebernou škálou průkopnických technologií.
Železobetonové konstrukce byly už od počátků navrhovány s mimořádným důrazem na vysokou nosnost a stabilitu (na rozdíl od mnohdy méně kvalitních obytných domů). Pod tlakem hektického rozvoje a proměny výrobních technologií museli projektanti počítat s mimořádnými zatíženími, náročnými požadavky na osvětlení i odolnost vůči mechanickému poškození. Jistě není náhoda, že právě průmyslové stavby a inženýrské konstrukce sehrály roli jakýchsi prvotních experimentů, ze kterých se získané zkušenosti přenášely na další druhy staveb.
Hala jako hrad
Různým stavebním zásahům obvykle nejsou kladeny žádné překážky − vysoce únosný skelet s bohatě otevřeným průčelím je schopen pojmout téměř jakékoliv nové využití a poskytuje přitom velkorysost a vzdušnost, kterou by při současném ryze ekonomickém rozhodování u novostavby připustil jen vskutku osvícený investor.
Koncept minimálních zásahů, podpoření přirozených procesů stárnutí nebo rozkladu a případného doplnění o ryze současné architektonické prvky patří v posledních letech k nejoblíbenějším. Zejména u rozsáhlých areálů náročných na údržbu nebo u mimořádně obtížně transformovatelných staveb. Výsledná atmosféra si v ničem nezadá s romantickým vyzněním zřícenin hradů a jiných historických objektů.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
