Tee Time Josefa Káninského: Česko má národní sport. Vlastně nemá

K prvnímu zápasu mistrovství světa proti Švédsku nastoupí čeští hokejisté v pátek v Bratislavě na stadioně Ondreje Nepely s kapacitou bezmála deset tisíc míst. Oficiálně je vyprodáno a v hlavním vysílacím čase usednou k televizním obrazovkám v mnoha zemích světa miliony lidí. Oficiální údaje o počtu diváků při mezizemských utkáních Čechy−Morava mužů a žen v národní házené se neudávají, ale několik stovek diváků se v neděli kolem hřiště u Dělnického domu ve Studénce sešlo. O tom, aby se toto sportovní odvětví dostalo v přímém přenosu do televize, si mohou nechat zdát. Rozdíly ve společenském postavení mezi oběma sporty se začaly rýsovat před sedmdesáti lety.

Nedávno mi v rozhovoru zástupce Institutu pro péči o kulturní a intelektuální dědictví položil nikoli nepřekvapivou otázku − má Česko národní sport? Přestože znám poměrně nedávné výsledky průzkumu Českého národního panelu, z něhož takto vyšel hokej (za národní ho považuje 60 procent respondentů), odpověděl jsem, že nemá. Správná odpověď by ale možná měla znít jinak − má, jenže národ ho nevzal za svůj.