Na Západě EU si stále dost lidí myslí, že rozšířit unii o Česko a další země byla chyba. Vítězství populistů v Itálii paradoxně podobné nálady mírní

Ani po patnácti letech od vstupu osmi států střední Evropy do Evropské unie není unie sjednocená. V její západní části se o nás stále mluví jako o "nových" členech; jako bychom se dostatečně "nepoevropštili". Země jako Maďarsko nebo Polsko pak pro změnu přešly od nadšení z Evropské unie k otevřené rebelii vůči Bruselu.

Ani předchozí kola rozšiřování − ještě za studené války − samozřejmě nebyla bez problémů či předsudků. Francouzští politici například běžně mluvili o Španělsku (které do EU vstoupilo v roce 1986) jako o "evropském výběžku Afriky". Při žádném z minulých kol ale netrvalo sblížení starých a nových členů tak dlouho a nebylo doprovázené tak velkými problémy. V případě Rakouska naopak pět let po vstupu do unie (v roce 1995) "už každý zapomněl, že jsme někdy nebyli členy", zavzpomínal bývalý rakouský diplomat Stefan Lehne.

U části veřejnosti na obou stranách vzniká dojem, že střední a západní Evropu dělí nesmiřitelné rozdíly. Ve Francii nebo v Belgii si mnozí od samého počátku mysleli, že v roce 2004 vstoupilo do EU příliš mnoho států, které navíc na vstup nebyly dostatečně připravené. V posledních letech se mezi skeptiky začíná řadit i Německo. Podle nového průzkumu si až 46 procent Němců myslí, že rozšíření bylo chybou.