Naprosto pokaždé, když provádíte fúzi, ztrácí někdo svou identitu. Říkat něco jiného jsou prostě jen kecy, hlásal Carlos Ghosn. Muž považovaný do svého loňského pádu kvůli obviněním ze zneužívání firemních prostředků za supermana mezi manažery se svými slovy i řídil. Když Ghosn pro francouzský Renault ve vhodnou chvíli vybojoval silnou pozici v mnohem větším Nissanu a zadluženou japonskou automobilku následně dokázal dostat z beznadějné situace, kdy prodělávala skoro na všem, co vyráběla, netlačil na to, aby se firmy překotně spojily. Obě si udržely samostatnost. Recept se osvědčil, aliance Renault−Nissan přes všechny kulturní rozdíly už přes patnáct let uspokojivě funguje a po ovládnutí Mitsubishi se počtem vyrobených aut dostala dokonce na světový trůn.
Chystané spojení automobilek Fiat Chrysler (FCA) a Renault má ale vypadat jinak. Koncerny se mají spojit tak, že by polovina nového podniku připadla akcionářům FCA a polovinu by získali podílníci Renaultu. Kdo by měl v novém silném hráči navrch? Kdo spojení potřebuje víc?
Co se dočtete dál
- Kdo má na spojení dvou automobilek se silnou pozicí v Evropě největší zájem?
- A kdo má nejvíc předpokladů pro to, aby vzniklému kolosu udával směr?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
