Erdoganova dvojitá porážka jako bumerang

Prezident Recep Tayyip Erdogan vymyslel a poté s chutí opakoval slogan, že kdo vyhraje v Istanbulu, uspěje v celé zemi. Právě v městě na Bosporu odstartoval rodák z Beyoglu, jedné ze čtvrtí na evropském břehu, svůj politický vzestup, když z vedení radnice zamířil do premiérského a poté prezidentského úřadu. V neděli se ze sloganu stal bumerang, když v opakovaných volbách zvítězil kandidát opozice Ekrem Imamoglu s rozdílem více než tři čtvrtě milionu hlasů.

Ztráta největšího tureckého města je nejen šrám na reputaci neporazitelného Erdogana, který od výhry před 25 lety v Istanbulu dokázal dodnes vítězit v řadě dalších voleb. Patnáctimilionové město má hrubý národní produkt větší než Portugalsko a z radnice plynuly peníze na velkorysé stavební projekty firmám, jejichž majitelé, často vlastníci médií, na oplátku podporovali Erdoganovu stranu AKP. To platilo za časů prosperity, kterou však v posledních letech vystřídaly hospodářské otřesy. Počáteční reformní elán vlády nahradily kampaně v islamisticko-nacionalistickém duchu, navíc od zmařeného puče v létě 2016 obohacené o podezíravost a hledání vnitřních i vnějších nepřátel.

Turecká opozice dlouho zaháněná do kouta po výhře v Istanbulu nabírá dech. Zda se však splní všechny naděje těch, kteří v neděli do noci slavili, jako kdyby Fenerbahce vyhrálo fotbalovou Ligu mistrů, se ještě ukáže. Prezident vítězi Imamogluovi pogratuloval, ale později utrousil, že co se týče rozpočtu, radnice města v mnohém ohledu závisí na vládě v Ankaře. Erdogan však musí být obezřetný. Pokud nechá nového starostu vládnout, hvězda opozice se může ještě více rozsvítit, a pokud jí bude dělat obstrukce, může z ní vyrobit oběť a nahnat jí další voliče. Přesně to se stalo po zrušení výsledku voleb v březnu, kdy tuto neděli pro Imamoglua hlasovali i lidé ve čtvrtích, kde dnešní prezident vyrůstal nebo kde má svou rodinnou rezidenci.