Budoucnost ostrova českých úrokových sazeb

Uplynulé dva týdny byly ve znamení zasedání centrálních bank v eurozóně a ve Spojených státech. Překvapení se nekonalo. Americký Fed mírně snížil úroky, Evropská centrální banka dala avízo, že politiku změkčí počátkem září. Zatímco Fed vzkazuje, že jen přidává plyn do rozjeté ekonomiky, ECB bojuje s nízkou očekávanou inflací a s riziky, jež pro růst představují obchodní války.

Sešla se také bankovní rada České národní banky. Stabilita úroků nepřekvapila, prognóza vývoje ekonomiky ale vede k diskusím. Jádrem je výhled českého HDP, jenž má dle ČNB v roce 2020 růst bezmála o tři procenta. Šlo by o zrychlení po solidním růstu o 2,6 procenta, jejž banka čeká letos. Navíc by to znamenalo, že ekonomika poroste v oblasti svého potenciálu, který ČNB odhaduje právě na třech procentech.

Prognóza pro příští rok předpokládá oživení v eurozóně a s tím silný nárůst českých exportů. Tento předpoklad vnímá coby riziko i samotná bankovní rada. Ta si nechala propočítat scénář, v němž se zpomalení eurozóny protáhne do roku 2020. Slabší výkon eurozóny má dopad jak na růst české ekonomiky, tak na výhled tuzemských úrokových sazeb. Nikdy nejsme ostrov, což dobře víme.

Červencový průzkum Consensus Economics počítá pro rok 2020 se zpomalením růstu české ekonomiky na 2,4 procenta. Pořád jde o růst, nicméně nižší, než čeká ČNB. To logicky vede k tlaku na pokles tržních úrokových sazeb. Domácí faktory by hovořily pro růst úroků ČNB, vnější rizika ale působí opačným směrem a přinejmenším do podzimu se jejich role zřejmě nezmění.