Dejvický Koněv šikuje pestrý voj

Zatímco liberálové si odedávna dávají srazy na Václaváku "u koně", česká proruská scéna se začíná dávat dohromady v Dejvicích "u Koněva". Po komunistech a funkcionářích KSČM zamířili v pondělí k soše sovětského maršála i předáci protievropského uskupení Česká suverenita, poslanec Jaroslav Foldyna či mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček. K procesí se symbolicky − článkem hájícím Ivana Stěpanoviče Koněva coby hrdinu druhé světové války − připojil také šéf Trikolóry Václav Klaus junior.

Koněv se tak vlastně stal katalyzátorem. Nad hlavami pestrého pravolevého houfu obránců východní pravdy chybí už jen transparent s nápisem "Legendu o sovětském osvobození Československa a hluboko zakořeněné ruské pojetí historie si rozvracet nedáme".

Přitom o nezpochybnitelně pozitivní roli Koněva za druhé světové války ve sporu o dejvický pomník vůbec nejde. Respektive o ni nejde těm, kdo vědí, že tímto konfliktem Koněvovo angažmá neskončilo. V šestapadesátém roce se maršál podílel na likvidaci maďarské protikomunistické revoluce, v šedesátém roce byl u stavby Berlínské zdi a v osmašedesátém asistoval při přípravě sovětské invaze do Československa. Zavírat oči před těmito skutečnostmi je totéž jako adorovat francouzského maršála Philippa Pétaina jenom jako tvůrce francouzského triumfu v první světové válce. Žádný Pétainův pomník ovšem v Paříži ani ve Francii nenajdeme, protože někdejší oslavovaný hrdina byl po druhé světové válce odsouzen za kolaboraci s Němci v letech 1940 až 1944 nejdřív k smrti a později na doživotí. A takovým se sochy bez ohledu na jejich někdejší zásluhy prostě nestaví.

Jenže houfu Koněvových obranářů se maršálovy negativní poválečné skutky nehodí do krámu. Zajímá je jen legenda o kozácích z Východu, jimž dal právě Koněv napít z Vltavy. Foldyna, Ovčáček, Klaus jr. − soše sovětského vojevůdce nelze upřít bizarní užitečnost, protože se stala společným jmenovatelem jejich hodnot. Bůhví proč silnějším, než jsou pravda nebo pravicové či levicové ideje.