Vstoupili jsme do období adorace zdravého selského rozumu. Ohání se jím kdekdo, oblibu našel především ve světě politiky. "Zvítězil zdravý rozum," zvolal poslanec Jaroslav Foldyna, když neprošla ústavní žaloba na Miloše Zemana. "Prohrál zdravý rozum," vykřikl naopak Tomio Okamura, když v prezidentských volbách ve Francii zvítězil Emmanuel Macron. No a Václav Klaus mladší si na obranu toho, co označuje za zdravý rozum, dokonce založil celou politickou stranu. Zdravého rozumu je najednou všude plno, dovolává se ho každý. Copak se to děje? Je to výraz kolektivního příklonu k racionalitě? Myslím, že ne. Je to naopak symptom polarizace společnosti, neochoty skutečně myslet a neschopnosti vést normální debatu. A neplatí to jen pro politiku.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se