Ekonomiku musí podpořit i rozpočtová politika

Globální nejistoty související s obchodními válkami a nárůstem protekcionismu se samozřejmě negativně promítají do nálady primárně průmyslníků po celém světě. V Evropě je situace o to horší, že se musíme potýkat s nejistotami kolem brexitu, specifickým problémům pak čelí němečtí producenti ve světle strukturálních změn, kterými prochází tamní automobilový a energetický průmysl.

Již více než rok německá průmyslová výroba zaznamenává meziroční pokles a jako celek vykáže zřejmě náš západoevropský soused za třetí čtvrtletí recesi. Celoroční růst německé ekonomiky odhadujeme na pouhých 0,5 procenta a vyhlídky pro rok nadcházející o moc výše nejsou.

Eurozóna jako celek je na tom o něco lépe, i když růst v blízkosti jednoho procenta žádný zázrak nepředstavuje. Zpomalování růstu je realita, recesi v eurozóně jako celku ale nepředpokládáme. Do boje s ní se pustila centrální banka, která na zářijovém zasedání přispěchala s balíčkem, který měnovou politiku dále uvolňuje. Prostor pro impulz je i na straně rozpočtově zodpovědných zemí, jako je právě výše zmiňované Německo. K větší roli veřejných výdajů nabádá jednak ECB a jednak je určitý posun vidět i na straně Evropské komise.

Zatímco vloni se ostře ohrazovala hlavně proti návrhu italského státního rozpočtu na nadcházející rok, letos se zřejmě tato ostrá reakce opakovat nebude. A to přesto, že Itálie, ale i Francie, Španělsko, Portugalsko, Belgie a Finsko minulý týden předložily návrhy svých rozpočtů na rok 2020, které nejsou v souladu s doporučeními komise.

Tak vysokou kolísavost, jakou jsme na finančních trzích viděli koncem loňského roku, tudíž letos nepředpokládáme.