Nejnovější český miliardář Šmejkal hledá firmu, kterou koupí a udělá z ní globálního hráče. Musí to být něco velkého, říká

Zdeněk Šmejkal a Václav Novák jsou v oblasti záchrany firem v Česku známá jména. Rukama jim prošly firmy jako Vítkovice, ČSA a mnoho dalších. Ale až letos na podzim udělali svůj životní obchod. Zhruba za 1,5 miliardy prodali americké společnosti Wilsonart Engineered Surfaces firmu Technistone. V Hradci Králové vyrábí desky z umělého kamene, a když do ní před devíti lety dvojice manažerů vstupovala, byla v úpadku a prodělávala desítky milionů korun. Nyní se Novák po nemoci stahuje do pozadí a hlavní roli ve firmě přebírá Šmejkal.

HN: Když jste uzavřeli prodej Technistonu, prý jste byl na cestách za odpočinkem. Povedlo se vám odpočinout si?

Povedlo. Ono je to složitější, ale můj tatínek za mnou ve svých sedmdesáti letech přišel, jestli bych nekoupil půlku jachty, aby mohl s kamarádem na cestu kolem světa. Jsem taky nadšený jachtař, tak mě nepřemlouval moc dlouho. Tři roky ji dával dohromady a čas od času se s ním svezu. Ty příběhy jsou na knížku. Honila je mexická mafie a staly se další věci. Bohužel se mu při přejezdu mezi Mexikem a San Diegem kolega a nejlepší kamarád utopil. Ale pokračuje sám.

HN: Kde jste s ním byl vy?

Chci absolvovat aspoň jednu plavbu v každém oceánu. Nejdřív jsme jeli loni v Pacifiku z Tongy na Nový Zéland. Dostali jsme se do obrovské bouře. Nejdřív nám potrhala plachty a pak nám vypověděly postupně službu motory. Povolali vojenské letectvo Nového Zélandu a večer pro nás přijela záchranná loď, která nás odtáhla do zátoky nějakého opuštěného ostrova. Tam žily jen merino ovce. Až za dva dny pro nás připlul komerční odtah, točila si nás televize. Letos jsme jeli z Austrálie přes Indický oceán na Bali. Tam jsme zase měli strach z pirátů, ale místo nich jsme potkali pašeráky a viděli, jak si uprostřed Timurského moře přebírali plovoucí barely s kontrabandem. Naštěstí to dopadlo dobře.

HN: To nezní moc jako relax.

Je, obrovský. Za dobu, kdy jste na moři, máte čas přemýšlet co dál. Přepnete se do jiného režimu. Secvaknou vám věci, které vám dříve nedocházely. Já vždy například dělil život na pracovní a osobní. Ale řekl jsem si, že mezi nimi nemá cenu dělat rozdíly. Mám určitý objem energie, který můžu do něčeho investovat. A musím si vybrat jen tři až pět oblastí, do kterých se to vyplatí.

HN: Které oblasti jste vybral?

Tři jsou byznysové a dvě rodinné. První jsou děti a jejich rozvoj, jdeme na to až polovědecky. Další je stavba rodinného domu, který projektujeme a hodně se v něm realizujeme. Mezi byznysové patří firmy, které máme, tedy Alfa Plastik a Knoflíkářský průmysl Žirovnice. A rádi bychom přidali nějakou významnou akvizici.

HN: Jste k nějaké blízko?

Na to musí být dva, ten, kdo kupuje a kdo prodává. Máme rozdělané dvě věci. Uvidíme do dvou měsíců.

HN: Jak jste se k byznysu se zkrachovalými firmami vůbec dostal?

Dělal jsem ve 27 letech krizového manažera velkého podniku. Chtěl jsem se zlepšovat, tak jsem se nechal potkat s tím, kdo je v oboru nejlepší. A to byl Václav Novák. Hodně nám to kliklo, debatovali jsme do čtyř do rána. A když šel v roce 2000 do Vítkovic, oslovil mě, jestli do toho nepůjdu s ním. Šel jsem, i když jsem odcházel z pozice s mnohem lepším platem, sedmičkou bavorákem a vysokým sociálním statusem. Dneska jsem rád, že jsem se tím nenechal koupit.

HN: Máte za sebou prodej Technistonu a mluvíte o dalším velkém nákupu. Jak se dostane krizový manažer do pozice majitele?

Měli jsme řekněme tři etapy vývoje. První byla etapa krizového managementu. Nejdříve jako fyzické osoby, pak pod hlavičkou M.L. Moran. Začínali jsme ve Vítkovicích, které jsme ze dvou miliard ztrát dostali do zisku 500 milionů. Když jsme odcházeli, platila firma závazky, a to předtím neměla na výplaty. Kolikrát o vás píšou ve Financial Times? Pěkný projekt byl ČSA, to je sexy byznys, i když moc nevydělává. Tam jsme byli několik měsíců a cílem byly hlavně úspory. Důležité bylo domluvit, jak firmu financovat, a vyjednat snížení platů s odbory.