Stáli za teroristickými útoky Čečenci, nebo FSB? Temná a nezodpovězená otázka z úsvitu Putinova prezidentství

Češi si připomínají třicet let od velkého předělu, Rusové dvacet. Do té doby téměř neznámý Vladimir Putin se stal 16. srpna 1999 premiérem a pak na Silvestra téhož roku po nečekané rezignaci Borise Jelcina úřadujícím prezidentem. Pozoruhodná na Putinově převzetí moci je rychlost, s jakou stoupala jeho popularita. Jako Jelcinově muži mu ze začátku Rusové nevěřili − Jelcin byl po téměř deseti letech ve funkci naprosto neoblíbený. O Putinovi se vědělo jen to, že pochází z Leningradu a zhruba rok šéfoval Federální bezpečnostní službě (FSB), nástupkyni sovětské KGB. Během podzimu se situace otočila a původně nevýrazný, "šedivý" Putin se změnil v naději a hrdinu. Události, které k této změně vedly, jsou zahaleny nejasnostmi, mlčením − a podivnými úmrtími lidí, kteří se o pozadí těchto událostí zajímali. Co se vlastně před dvaceti lety na úsvitu Putinovy politické kariéry stalo?

Řidič autobusu Alexej Kartofelnikov se vracel večer 22. září 1999 domů do svého bytu v domě číslo 14 v ulici Novoselova v Rjazani, půlmilionovém ruském městě, vzdáleném zhruba 200 kilometrů jižně od Moskvy. Před dvanáctiposchoďovou budovou si všiml zaparkovaného auta, které mělo zčásti zakrytou poznávací značku. Muž a žena z jeho kufru vynášeli pytle a ukládali je do sklepa domu, zatímco další muž seděl za volantem. Kartofelnikovovi přišlo divné, že auto stojí velmi blízko u vchodu. Takové parkování není v Rusku zvykem.

Když trojice odjela, šel se podívat do sklepa, co do něj nanosila. Okamžitě zavolal policii: z pytlů s nápisem cukr čouhaly dráty a věc, která vypadala jako časový spínač. Policisté a muži z FSB dorazili za půl hodiny a potvrdili, že je zle. Našli rozbušku, nastavenou na půl šestou ráno. V třicetikilových pytlích podle první analýzy nebyl cukr, ale výbušnina hexogen. Policisté vyzvali obyvatele všech sedmapadesáti bytů, ať odejdou. Jen s nejnutnějšími věcmi, ale hlavně rychle. Ti, kteří neměli kam jít, našli dočasné útočiště v místním kině. Pyrotechnici prohledávali celý dům, jestli někde nejsou další nálože.

Začal lov na trojici, která pytle do sklepa dala. Policisté se jí s pomocí výpovědí několika svědků dostali na stopu, dokonce odposlechli mobil jednoho z pachatelů a měli představu, kde zhruba se podezřelí pohybují. Zdálo se, že tentokrát teroristé neuniknou − jako tomu bylo v předchozích případech.

Za všechno mohou Čečenci. Nebo ne?

Září 1999 bylo totiž v Rusku měsícem emocí a hrůzy. Skupina radikálních čečenských ozbrojenců vedená polním velitelem Šamilem Basajevem vtrhla 7. srpna z Čečenska do sousedního ruského Dagestánu a několik vesnic připojila ke svému "emirátu". Jelcin 16. srpna jmenoval Putina premiérem a ve stejný den ruská armáda letecky udeřila na Basajevovy muže. Další velká válka v Čečensku byla na spadnutí (ta první skončila v roce 1996 příměřím, Čečenci si od té doby vládli sami). A v tu chvíli TO začalo. Dne 4. září 1999 explodoval obytný dům v Bujnaksku blízko Čečenska. Zemřelo 64 lidí. Pět dní poté na okraji Moskvy v noci vybuchlo 400 kilogramů hexogenu v Gurjanovově ulici. Horní patra domu se sesunula na spodní, v troskách zemřelo nad ránem více než sto lidí. O další čtyři dny později následoval, opět v Moskvě, totožný výbuch v prakticky stejném paneláku. Masakr byl ještě horší: 124 mrtvých.