Jaderné zbraně na východě NATO? Trumpův fíkový list může způsobit něco, o čem se Putinovi ani nesnilo

Jakákoliv debata o jaderných zbraních v Evropě je vysoce citlivá záležitost, a to už od dob studené války. Evropa měla být tehdy válčištěm mezi dvěma velmocenskými bloky, a tudíž kandidátem pro zničení v případě velkého konfliktu.

Jaderné zbraně vyvolávají představu „konečného řešení“, jakési ultimátní zbraně, po jejímž použití nastává prázdno, jaderná zima, konec civilizace a vůbec všeho. Tahle mylná představa je výsledkem toho, že Evropané po desítky let nevedli žádnou strategickou debatu o své obraně, do níž také příliš neinvestovali peněz a energie.

Toho využívá od února 2022 Rusko a jeho čelní představitelé, kteří umějí v evropské veřejnosti i lídrech jednotlivých zemí dobře mířenými poznámkami a případně i cvičeními jaderných sil vzbudit strach před například odvážnější pomocí bránící se Ukrajině.

S tímto evropským pocitem jisté bezmoci vůči jaderným zbraním nyní začala pracovat i americká administrativa. Podle deníku Financial Times se v NATO začaly vést konzultace o tom, že Washington rozšíří program sdílení jaderných zbraní na jiné členské země aliance, než je původních šest států, na jejichž území se skladují americké jaderné bomby B-61 a které mají ve své výzbroji letouny, jež mohou tyto bomby případně donést nad cíl (v Rusku). Jde o Belgii, Německo, Itálii, Nizozemsko, Turecko a Velkou Británii.

Diskuse o rozšíření programu nejsou prý nijak daleko a také nemusí vést k žádné změně. Ze všeho nejvíc tato zpráva vypadá jako americké uklidňování evropských spojenců. Američané se totiž – přes všechny Trumpovy příspěvky na sociální síti o poslání pěti tisíc vojáků do Polska – chystají svoji konvenční vojenskou přítomnost v Evropě snížit.

komentář martina ehla

Rusko chystá eskalaci své války se Západem. Ale trochu jinak, než si to představujeme

29. 5. 2026 ▪ 4 min. čtení

Počty vojáků vypadají na první pohled jako klíčová věc, ale ve skutečnosti jde o „schopnosti“ – tedy o to, jaké zbraně tu opravdu jsou a mohou být použity. Pentagon neposlal do Německa klíčovou jednotku, která má řízené střely a protivzdušnou obranu, což je největší slabina Evropy. Ta je pod tlakem z Washingtonu i Moskvy nucena víc zbrojit a zaplnit mezery právě tam, kde je na Americe nejvíc závislá.

To se dá relativně jednoduše udělat u konvenčních zbraní, když máte čas a peníze. Toho prvního mají Evropané nyní méně než toho druhého. Zdá se, že aliance nyní směřuje k modelu, který někteří analytici označují jako NATO 3.0 – drtivou většinu konvenční obrany by převzali Evropané a za jaderné odstrašení by s podporou Velké Británie a Francie odpovídaly dále Spojené státy americké.

komentář martina ehla

Bez Ameriky proti Rusku? Evropané právě docházejí k realistickému závěru, který se zdál ještě před pár lety sci-fi

27. 5. 2026 ▪ 3 min. čtení

Ty si i v rámci programu sdílení jaderných zbraní ponechávají kontrolu nad jejich použitím. Spojenci jim jen pomáhají dodat víc letadel a základen k jejich případnému použití, což vyžaduje především důvěru, peníze a hodně vzájemného výcviku. Z praktického pohledu by tedy šlo hlavně o státy, které si pořizují letouny F-35, jež mohou mít úpravu pro to, aby případně jaderné zbraně nesly – na východním křídle se tedy bavíme o možnostech v Polsku, Finsku a Rumunsku. Veřejně je známý už několik let pouze zájem Polska, ale Finové i Rumuni budují své armády dost mohutně, považují se podobně jako Poláci za blízké americké spojence a mohou v tomto ohledu překvapit.

I když jde zatím jen o slova, tak už například plánování cvičení, v nichž se by účastnili letouny a piloti určení k použití jaderných zbraní, je navenek silný odstrašující signál. S tím právě počítá Francie, která přesně tímto způsobem rozšiřuje svůj jaderný deštník o spolupráci s evropskými zeměmi. A evropská veřejnost si na takové debaty a cvičení zvyká, aniž by to vyvolávalo velké emoce, nebo dokonce demonstrace jako v Německu v 80. letech minulého století.

S trochou cynismu by se tak dalo říct – a dokazují to i průzkumy – , že Vladimir Putin invazí na Ukrajinu naučil vystrašené Evropany, aby pomalu, ale jistě začali mít své jaderné zbraně rádi.