Až se bude Alena Schillerová zase fotit s pávy, neměl by fotograf zaostřit na fasádu ministerstva. Je to totiž symbol šetření státu

Rozpočtová historie Česka se skládá ze dvou výrazně odlišných kapitol: Před covidem a po něm. Zatímco do roku 2019 budil rozruch i deficit v řádu nízkých desítek miliard korun, po pandemii, během níž současná hlavní vládní strana za asistence ODS prosadila enormní snížení daní při současné explozi výdajů, předkládají politici bez mrknutí oka rozpočty s deficity o řád většími a ještě je mají problém dodržet.

Potvrzují to i nejnovější čísla o hospodaření státu v prvních sedmi měsících roku.

Ekonomické ukazatele jsou přitom příznivé jako už dlouho ne a jako už zřejmě dlouho nebudou. Rychle rostou mzdy, takže přitéká víc peněz do systému zdravotního a sociálního pojištění. Užíváme si období, kdy příjmy z EU ještě převažují nad našimi odvody, a navíc rozpočtu pomáhají inkasa, která nedorazila na konci minulého roku. Co zhoršilo pozici minulé vlády, to pomáhá té současné. I tak její deficit dosáhl za prvních sedm měsíců roku 177 miliard, a je tak o šest miliard vyšší než loni. V porovnání s výkonem ekonomiky je výsledek o něco lepší, ale v tom stále hraje roli i rozpočtové provizorium trvající po většinu prvního čtvrtletí.

Šestý nejvyšší deficit od vzniku Česka. Schodek státního rozpočtu stoupl v červenci na 176,6 miliardy korun

4. 8. 2026 ▪ 3 min. čtení

Stamiliardový deficit je tedy trvalou součástí české ekonomické reality bez ohledu na to, jaká vláda je zrovna u moci a jakou rétoriku zastává. Ta současná hned na svém druhém jednání deklarovala, že bude šetřit hlavně na sobě. To voliči slyší rádi, ale měli by si uvědomit, jak marginální takové úspory v celkovém rozpočtu jsou.

Podle materiálu, který HN poskytlo ministerstvo financí, sice drtivá většina resortů během prvního pololetí vykázala meziroční pokles provozních výdajů, ale i tak stát na tuto část svého provozu musel vydat o 5,9 miliardy korun víc než loni. I když férově odečteme 5,5 miliardy, o něž narostly výdaje ministerstva obrany, které má v dnešní geopolitické situaci pochopitelnou výjimku, je zřejmé, že samotný tlak na provozní úspory kondici rozpočtu nezachrání.

Navíc je otázka, nakolik jsou úspory reálné a nakolik jde jen o odsouvání nutných výdajů do budoucnosti. Symbolickým obrazem může být fasáda malostranského komplexu budov ministerstva financí, která se už několik let – bez ohledu na to, kdo zrovna vládne – rozpadá.