Novinka od Eastwooda: Film o křivě obviněném Jewellovi popisuje bombový útok při olympiádě v Atlantě

Kdo má strach z teroristického útoku v místě zábavy, kde se sejde velké množství lidí, ať raději na film Richard Jewell nechodí. Režisér Clint Eastwood zobrazil členy bezpečnostních složek, ať už policejních či soukromých, jako otrávené namistrované maníky, jejichž hlavní zábavou je nadávat na všechno kolem, například na organizátory olympiády. Děj se odehrává v době letních her v Atlantě v roce 1996, kdy při výbuchu bomby nebo na jeho následky zahynuli dva lidé a 111 jich bylo zraněno.

Tím není ze zápletky nic vyzrazeno, jsou to dávno známá, smutná historická fakta. Stejně jako se ví, že zločin nespáchal hlavní hrdina, po němž je snímek pojmenován, ačkoli byl dlouho jediným podezřelým. Režisér nám jeho prostřednictvím dává naději. V jednom člověku, byť posmívaném outsiderovi, může být větší síla než ve složité mnohočlenné organizaci, ať už je jí státní instituce (ve filmu FBI), nebo organizační výbor velké společenské (zde sportovní) události.

Z nepříliš radostného děje, avšak děje s happy endem, podle skutečnosti, vystupuje několik vtipných scén. Mezi nimi ta, kdy jsou záběry natočené s herci, kteří zjišťují klíčovou minutáž cesty pachatele mezi dvěma body (start−cíl), prostříhány se slavným během Michaela Johnsona, vítěze závodu na 400 metrů.

Jinak tu sport nehraje podstatnější roli, vždyť i teroristický čin se odehrál v zábavním parku s doprovodným hudebním programem.

Z plátna jen zaslechneme stesky obyvatel Atlanty, že město je přecpané a hlučí, a zmíněné kverulantství bezpečáků na kvalitu organizace her.

I v těchto detailech, stejně jako v nezájmu postav o sport, byť je Richard Jewell zdatným střelcem, se však skrývají zajímavé vedlejší motivy.

Chytrá olympiáda v Tokiu jako lákadlo pro kyberteroristy

25. 1. 2020 ▪ 5 min. čtení

Sport je obecně možné vnímat i jako nápodobu života, jako model, na kterém si lze vyzkoušet osobní vlastnosti a charakter ve vypjatějších okamžicích. Sportovní zápolení bývá označováno jako přijatelná náhrada za nepřiměřeně násilné konflikty se smrtelnými následky. Pak mu promineme i pompézní a vlastně kýčovité jevy, jako je slavnostní ceremoniál s ohňostrojem a vším tím národoveckým patosem.

Naproti tomu nápodoba, či dokonce parodie odpovědného jednání, jak je předvádí tým federálních agentů, je něco, co do skutečného života nepatří. Život jiných ohrožují a stačí málo, aby ho zničili.