Střední Evropa Martina Ehla: Řídit Slovensko jako firmu - kdo jsou budoucí vládci země

Tento článek nebude o úspěšném slovenském politickém podnikateli Robertu Ficovi, generálním řediteli skomírající politické firmy zvané strana Směr − sociální demokracie. Nebude ani o nejvlivnějším slovenském vývozu do Česka od časů Gustáva Husáka, i když jsme si ze slovníku Andreje Babiše vypůjčili titulek.

Bude o pravděpodobných příštích vládcích Slovenska, kteří − ať už bude vládní konstelace jakákoli − mají jedno společné: lídři kandidátek všech stran, jejichž preference jim dávají naději na vstup do parlamentu, mají podnikatelskou minulost. Tedy vyjma dvou, ale ti jsou vlastně také podnikatelé, i když trochu jiného druhu.

Někteří jsou v politice tak dlouho, že se na jejich byznysovou minulost zapomnělo. Pro ně bylo zavedení řeči na toto téma překvapením, například pro exprezidenta Andreje Kisku. Ten si v rozhovoru pro HN po otázce, co slovenské podnikatele na politice přitahuje, nejprve v duchu projel jména všech volebních lídrů, aby mi dal za pravdu. "Kdybych byl jen podnikatel, do politiky jsem nevstoupil," řekl potom. "Musel jsem zažít svoji zkušenost z charity Dobrý anděl, abych to udělal. A v případě ostatních nevím." Kiska narážel na to, jak se při pomoci lidem setkával s nefunkčním zdravotním systémem, což ho podle jeho slov vybudilo k tomu, aby začal usilovat o vstup do politiky.

Podívejme se, jak to tedy s byznysmeny v čele politických stran je. Základní princip, který úspěch podnikatelů − a tedy už z podstaty silných jedinců − ve slovenské politice umožňuje, je zakotven ve volebním zákoně, který dělá ze Slovenska jeden volební obvod. Stačí tedy postavit jednu kandidátku v čele s populární či vlivnou osobností a relativně málo peněz, abyste měli šanci na úspěch.

Byznysmeni s politikou

Nejpopulárnější stranou v průzkumech je Směr − sociální demokracie. Založil ji právník Robert Fico, a jak se ukázalo, byla to jakási akciová společnost, do níž vložila peníze a vliv skupina podnikatelů, kteří později s pomocí strany získávali různé státní zakázky, podváděli na daních a podobně. Z byznysového pohledu byl Fico spíš najatým manažerem než podnikatelem. Výborně tento princip popsal reportér Marek Vagovič v knize Vlastní hlavou. V internetové verzi slovenského obchodního registru není Ficovo jméno spojeno s žádnou firmou.

Podobně je tomu v případě šéfa druhé nepopulárnější strany podle průzkumů. Kotlebovci − Lidová strana Naše Slovensko jsou více či méně otevřeně fašistickou či neonacistickou stranou. Marian Kotleba, původem učitel, by nyní mohl být považován za politického podnikatele, protože když byl například županem Banskobystrického kraje, na krajském úřadě zaměstnal rodinu i mnoho straníků, kteří mu ale museli odvádět část výplaty. Je to byzynsový model trochu připomínající českého podnikatele a nacionalistu Tomia Okamuru.