Investoři z ciziny mají vysoké dividendy, ale také lépe platí

Z úst odborářů i některých ekonomů často slýcháme lamentování nad "astronomickými" zisky, které z Česka odtékají do zahraničí. Skutečně, odliv dividend ve výši cca 270 mi­liard korun za rok 2018 se může zdát vysoký. Někdo si jej dá okamžitě do kontextu odvěkého sporu práce vs. kapitál a poplašnou zprávu doplní větou "Jde o naše mzdy!".

Jak se k tomuto tématu postavit s chladnou hlavou? Je nutné uznat, že investice v Česku dělají zahraničním investorům radost. V roce 2018 činila výnosnost zahraničních pasiv v platební bilanci pěkných 6,5 procenta. Z toho přímých investic dokonce 10,2 procenta, což je nejvíc ze 33 zkoumaných evropských zemí, za Českem těsně následuje Litva (9,9 procenta).

Ve středoevropském regionu vynášelo Polsko 8,9 procenta, Maďarsko 7,1 procenta, Slovensko 6,7 procenta. Oproti tomu v Německu, Francii, Španělsku či Bulharsku byl výnos přímých zahraničních investic pouhá asi tři procenta.

Rentabilitu ale nelze vysvětlit "odíráním" zaměstnanců ze strany zahraničního kapitálu, neboť ten odměňuje práci více než kapitál domácí. V roce 2017 vyplácel o 47 procent vyšší mzdy než průměr a zaměstnancům rozdělil 52 procent přidané hodnoty oproti celostátním 46 procentům. Zahraniční kapitál tedy táhne podíl práce na důchodu naopak vzhůru a před odvodem oněch "astronomických" zisků nejprve odkrojí adekvátní podíl pro své zaměstnance.

Vysokou výnosnost zahraničních investic nelze vysvětlit ani zdaněním korporací, které je v Česku proti velkým zemím EU sice mírně podprůměrné, avšak v re­gionu spíše nadprůměrné. Hlavní důvody vyšší rentability zahraničních investic je tedy třeba hledat jinde.

Kořeny mohou sahat až k privatizaci, kdy rozprodané rodinné stříbro mohlo mít proti okolním zemím větší potenciál k růstu a v mnoha případech se pro něj podařilo najít vhodné vlastníky, kteří se o něj dobře starají.

Roli hraje dále přibližování ekonomické úrovně k západním zemím a oproti státům v regionu může pomáhat stabilnější makroekonomické prostředí.