Slova koruně nepomohou. Přistoupí ČNB k akci?

Devizové rezervy jsou nástrojem usměrňování devizového kurzu v případě potřeby. Banální věta z učebnic, která souzní s přesvědčením veřejnosti, že nadité trezory centrální banky jsou tu od toho, aby koruně ve zlých dobách pomohly, nabývá na zajímavosti až v konfrontaci s praxí. Za posledních 22 let nebyly devizové rezervy ČNB nikdy využity k tomu, aby korunu posílily či zbrzdily její pád. Nikdy. Naopak, rezervy rostou vždy, když centrální banka oslabuje měnu (nebo brání jejímu růstu) a následně se na ně nesahá. To nakonec vede k tomu, že jejich extrémně vysoký objem přispívá až k destabilizaci národní měny. Má to smysl?

Z pohledu centrálních bankéřů ano. S trhem se nechtějí přetlačovat a domácí měnu bránit, protože hrozí, že by jim mohly devizy dojít. Příklad Bank of England, která vinou nevhodné politiky musela kapitulovat před spekulanty, z nichž se "proslavil" George Soros, je straší. Nemají ale problém trhu vnutit slabší kurz, protože k tomu stačí rozjet vlastní virtuální tiskárnu a zaplavit trh nově vytvořenými korunami. Ty nedojdou. Protože (aspoň navenek) zastávají přesvědčení, že bilance centrální banky není ničím omezená a ztráty nikoho nebolí, jsou při oslabování měny všemocní.

Ovšem dnes jsou všemocní i v opačném směru. Důsledkem intervencí je, že ČNB disponuje téměř 150 miliardami dolarů (dnes asi 3,8 bilionu korun!) a její rezervy jsou tak v poměru k velikosti ekonomiky druhé největší v Evropě (po Švýcarsku). Intervence ale současně způsobily, že v zahraničních rukou jsou stamiliardy "horkých" korun, jichž se spekulanti chtějí zbavit, jakmile převládnou špatné zprávy a úrokový diferenciál k euru se (jako právě nyní) ztenčí. Proto probíhá výprodej, který českou měnu oslabil více než maďarský forint či polský zlotý. Podle zpráv z trhu však nejsou objemy obchodů nijak velké. V panice vyvolané zprávami o dopadu koronaviru se část zahraničních držitelů korun oslabené (v obou významech slova) měny zbavuje, a protože chybí protistrana, kurz letí dolů. Verbální intervence proto nic nezmohou. Příchod ČNB na trh by situaci naprosto změnil.

Proč k tomu ČNB nepřikročí, je otázka. Za sebe odpověděl Aleš Michl, relativní nováček v bankovní radě, který zastává ničím nezvratitelný názor, že kurz měny je tržní, a tudíž pro prodej rezerv nikdy ruku nezvedne. Nezmínil přitom, že současná "tržní" situace vznikla právě drastickým zásahem ČNB v letech 2013 až 2017, a radši se oddal snění na téma, jak obří devizové rezervy zhodnotit. Ostatní členové bankovní rady však, věřme, vnímají situaci, ve které ekonomika je. Hlavně to, že slabý kurz exportérům v době, kdy nejen že nemohou zvýšit dodávky, ale mají problém splnit i ty nasmlouvané, nijak nepomáhá. Na tom se ekonomové většinově shodnou. Kurz mířící k hodnotě 28 korun za euro − to už je propad o tři Kč oproti polovině února − k akci přímo vyzývá. Pokud však přesto ČNB zůstane na devizových rezervách sedět, měla by předefinovat jejich účel. Slova o tom, že se "někdy mohou hodit", totiž začínají znít směšně.