Krize posiluje vládu, na kterou je upřena pozornost, a škodí opozici. Čas do voleb se přitom krátí, píše politolog

Co udělá s českou politikou koronavirová krize? Způsobí politické zemětřesení? Kdo na krizi získá a kdo ztratí? Změní charakter české demokracie?

Klást v tuto chvíli tyto otázky je trochu jako chodit po sypkém písku. Stále ještě odeznívá prvotní šok z pandemie, kterou nikdo nečekal, a z opatření, se kterými nikdo nepočítal. Lidé stále sledují hlavně počet nemocných, mrtvých a vyléčených. Odhadovat, co tato krize udělá s českou politikou, proto má velká úskalí. Kromě toho jde těžko predikovat, jak se s krizí vyrovnají sousedé nebo EU. Změna vnějšího prostředí pochopitelně bude mít na Česko také značný vliv. Proto nabízím "jen" několik postřehů, které nejsou pokusem o nějakou komplexní prognózu budoucnosti. Jde mi o promýšlení toho, co se děje a jaké to může mít důsledky.

Těžit z krize

Začněme od věci, která je už dobře patrná, a to schopnosti vládních politiků těžit z koronavirové krize. Zní to trochu brutálně, nicméně je to svým způsobem přirozené. Pohybujeme se v době, kdy se politika dělá ve významné míře prostřednictvím médií (a občas i média dělají politiku). Všichni sledují virus a zejména to, jak se proti němu bojuje. V centru pozornosti proto jsou vládní tiskové konference, prezidentsky znějící projev ministerského předsedy nebo dramaticky vyhlížející prohlášení o záchraně údajně z Česka pašovaných respirátorů a roušek. To, že prohlášení o pašování nemusí úplně odpovídat realitě, je jiná věc, a hlavně se to řeší až s několikadenním odstupem. Řada lidí mezitím už zapomněla, o co přesně šlo. Podobně se sice debatuje nedostatek kdejakého zdravotnického materiálu, ale celkově mediálně dominuje obraz energicky reagujících vládních politiků. Rodí se také nové symboly, jako je schopně působící ministr v červeném svetru, který ještě před měsícem podle převažujícího mínění působil spíše utrápeně.

Popsaný jev se dá pozorovat v řadě zemí včetně těch opravdu extrémně zasažených. Je to dobře vysvětlitelné. Lidé mají pod dojmem silného prožitku větší tendenci něčemu či někomu věřit. Nabízí to příležitost pro vládního politika, i když ho předtím dotyčný sledující příliš "nemusel".