Na enormním suchu, se kterým se Česko v posledních letech potýká, se podílí i neschopnost zadržet a využít dešťovou vodu ve městech. Stále častěji se proto objevují projekty, které mají tuto situaci změnit. Například pomocí speciálních fasád nebo retenčních nádrží.
Využití šedé vody
Bez barvy, chuti a zápachu. Taková je voda, kterou všichni známe z učebnic. V posledních letech se však často zmiňuje voda šedá, tedy ta, kterou bez dalšího využití vypouštíme z myček, umyvadel, van a sprch. Na rozdíl od takzvané vody černé je minimálně znečištěná, a může tak po svém vyčištění a proměně ve vodu užitkovou neboli vodu bílou znovu posloužit. Hodí se nejen na splachování toalet, ale také k zalévání zahrad.
Šedá voda se stala tématem i při výstavbě developerských projektů. Jedním z průkopníků využití šedé vody v bytovém developmentu je společnost Skanska, která tento systém poprvé použila v rezidenčním projektu Botanica K v pražských Jinonicích. Z následného měření vyplynulo, že využití šedé vody přináší úsporu až 26 procent pitné vody, dalších 14 procent mohou obyvatelé bytového domu ušetřit díky úsporným armaturám. "Naším druhým pražským projektem, v němž budou obyvatelé využívat šedou vodu, jsou bytové domy Čertův vršek. V Botanice jsme si vlastním měřením ověřili, že v bytových domech je produkce šedé vody více než dostatečná, v novém projektu lze tento systém ještě zefektivnit a zjednodušit. Nemusíme ho například zálohovat dešťovou vodou, která tak může sloužit k zavlažování zeleně," říká Renata Vildomcová, marketingová ředitelka Skanska Reality.
Slouží jako rezervoáry na dešťovou vodu, která dopadne na střechy budov a místo toho, aby skrze okapy odcházela do kanalizace, je svedena do těchto nádrží, kde se uchovává a používá k dalším účelům. Ideálním řešením u rodinných domů i administrativních budov je umístění dešťové nádrže v podzemí. V takovém případě si voda udržuje stálou teplotu pod 15 stupňů Celsia po celý rok a nehrozí riziko snížení její jakosti.
Od kanceláře po průmyslovou halu
Pro některé developery je efektivní nakládání s vodou už přirozenou součástí jejich projektů. Primárním cílem je udržet srážky v krajině. Díky tomu se doplní zásoby podzemních vod a zároveň se voda odpaří do vzduchu, který se tím v letním horku osvěží a ochladí. Za příklad může sloužit pražský bytový projekt Koivu Zličín. Jedná se o první rezidenční areál v České republice, v němž byla využita takzvaná měkká infrastruktura jako komplexní a důmyslný systém akumulací, vsaků, retencí a odpařovacích ploch. Výsledkem je funkční a vizuálně zajímavý systém, z něhož se jen minimum vody odvádí do veřejné kanalizace. Srážkové vody dopadající na střechy domů a do jejich blízkosti se okapovým a kanalizačním systémem svedou do zásobních nádrží. Z nich lze vodu později přečerpávat a využívat například pro zalévání. Pokud by se nádrže při silném dešti přeplnily, jsou vybaveny bezpečnostním přepadem. Z něj se voda potrubím odvádí do odpařovacích poldrů, na jejichž půdním krytu byla vysázena vegetace.
Výrazně pozitivní vliv na retenci srážkových vod mají i samotné budovy. Jednou z nich je Sakura − rezidenční dům s visutými zahradami, který vyrostl v Praze 5. Stojí za ním developerská skupina T.E spolu s architekty ze studií Jestico + Whiles a Flera. Novostavbu po obvodu všech pater lemují unikátní pochozí květníky v délce 1,3 kilometru. Celkem bylo na domě, předzahrádkách, v dešťových zahradách a přilehlém parku vysazeno 32 tisíc kusů nejrůznějších druhů květin, bylin, keřů a stromů.
Mozaika kvůli průsaku
Obdobně jako Sakura se výjimečnou fasádou může pochlubit administrativní budova AFI Karlín v Praze 8. Je do ní "zasazeno" 40 tisíc rostlin, což jako celek tvoří nejrozsáhlejší systém vertikálních zahrad ve střední Evropě. Objekt má pod zemí před hlavním vchodem retenční nádrž o objemu 120 m3. Zadržená voda se využívá nejen pro zalévání rostlin na fasádě, ale i okolní vegetace.
Dvě retenční nádrže, které jímají srážkovou vodu ze střech objektu, má ve svém parteru také budova Delta v BB Centru na Praze 4. Jedna z nádrží je navíc podél celé jižní fasády vysypána říčními valouny a součástí její plochy jsou vzrostlé stromy, vlhkomilné traviny a dřevěná mola. Jakmile voda vystoupá na úroveň přepadu hráze, teče dále přírodním korytem podél západní strany budovy parkovým pásem do druhé z nádrží. Dešťová voda se využívá například na zavlažování sousedního parku Brumlovka. K účinným způsobům šetrného nakládání s vodou v BB Centru slouží i takzvaná pražská mozaika. Pro hlavní město typická dlažba, která se ovšem tak často nahrazuje "neprodyšným" asfaltem, byla při příležitosti rekonstrukce Budovy A osazena na nové chodníky i nedaleké náměstí Brumlovka. Napomáhá tak nejen hezčímu vzhledu veřejného prostoru, ale i lepšímu průsaku a zadržování vody.
Vsakování na pozemku
Pozadu s šetrným nakládáním s dešťovou vodou nezůstávají ani mimopražské projekty. Obermeyer Helika, generální projektant budoucího obchodně-administrativního a kulturního centra Galerie Pardubice, plánuje dešťovku akumulovat v nádrži s technologií na předčištění dešťové vody o objemu 250 m3. Ta bude poté využívána jako užitková, tedy na zavlažování přilehlého parku či splachování WC. U centra navíc vznikne poldr o objemu 780 m3, kde se přebytečná dešťovka vsákne do půdy a navrátí se do původního koloběhu. Součástí Galerie Pardubice bude i zelená fasáda a zelená střecha.
Myšlenky na vodu se nevyhýbají ani logistickým areálům. Současným trendem v průmyslové výstavbě, který je podpořen legislativou, je vsakování povrchové vody přímo na pozemku a řízený odtok přebytků. "Důležité je podloží, které rozhoduje o způsobu naložení s povrchovou vodou. Pokud jílovitý pozemek není zastavěný, probíhá odtok vody neřízeně a v případě silných dešťů může přispět i ke vzniku lokálních povodní. Pokud se takové území zastaví, odvádí se dešťová voda do kapacitní retenční nádrže a z ní pak řízeně odtéká do blízkého vodního toku. To snižuje riziko lokálních povodní," uvádí Jaroslav Kaizr, jeden z předních českých odborníků na průmyslový development.
Z výroby do přírody
Systémy pro zpracování dešťové vody se využívají nejčastěji v halách, ve kterých má nájemce umístěný provoz náročný na spotřebu vody. Poté co poslouží ve výrobě, se díky pokročilým technologiím může voda přes čističku v náležité kvalitě vrátit zpět do prostředí.
"Dobrým příkladem je nedávno dokončená hala v Týništi nad Orlicí. Pozemek má jílovité podloží a vodu nelze na místě vsakovat. V areálu byla vybudována velká retenční nádrž, která zlepšuje odtokové poměry území. Nájemce, japonská společnost Cataler, zároveň využije dešťovou vodu i ve své technologii," uvádí Tomáš Budař z developerské společnosti Demaco, která se na výstavbě průmyslové nemovitosti podílela.
Jiným příkladem mohou být takzvané obrácené studny, které developer použil při redevelopmentu brownfieldového území v Pardubicích. Ty mají za úkol povrchovou vodu dovést přímo do rezervoáru podzemní vody pod pozemkem a díky tomu se úroveň podzemní vody dokonce zvyšuje.
Článek byl publikován v komerční příloze HN Budoucnost vody.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist