Na prostranství obklopeném několika budovami Domova svatého Josefa − jediné lůžkové léčebny pro lidi s roztroušenou sklerózou v Česku − je nezvyklý klid. Prázdné jsou lavičky, na kterých obvykle posedávají návštěvy. Zavřená je i mezi pacienty oblíbená kavárna, kde jednou ročně beseduje s lidmi slavný hokejista Jakub Voráček, jehož nadace domovu pomáhá. Ticho ruší jen malé vodotrysky skrápějící hladinu blízké kašny.

Ústav v Žirči u Dvora Králové nad Labem, jehož pacienti jsou z valné většiny lidé v pokročilém stadiu nemoci, nemusel jako lázně skončit s léčbou. Před světem se ale důkladně uzavřel. Zakázané jsou dál nejen návštěvy, uvnitř objektu ani v přilehlém parku se nesmí potkat klienti z různých oddělení. To samé platí i pro týmy ošetřovatelů.

Obava z nákazy koronavirem je tu velká. Pro lidi, kteří se tu léčí, často na vozíčku, by byla nemoc covid-19 daleko nebezpečnější než pro zbytek populace.

Domov svatého Josefa

◼ V Česku trpí roztroušenou sklerózou zhruba 20 tisíc lidí. Domov v Žirči na svých 88 lůžkách ročně pomůže zhruba čtyřem stovkám z nich. Asi třicet lidí tu je natrvalo. Aby 110 zaměstnanců, kteří se o ně starají, mohlo být užitečných i dalším, vyvíjí nyní on-line platformu. "Je potřeba zajistit i domácí terapeutickou péči. Platforma by zajistila možnost kontaktu s našimi odborníky dalším tisícům nemocných," popsal vznikající projekt vedoucí jeho fundraisingu Jan Staněk.
◼ Domov nyní vytipoval pět pacientů, se kterými bude konzultovat a tvořit novinku tak, aby pro ně byla jednoduchá a vstřícná. "Právě nynější doba ukázala, že je taková věc třeba a jak je u nás telemedicína podceňovaná," dodal Staněk.

Zabránili nákaze

Vybudování účinné hráze proti viru, nikdo se tu dodnes nenakazil, ale nebylo pro tým lidí z Žirče snadné. Od chvíle, kdy vylepili na dveře oznámení o uzavření areálu a cesty do parku pro veřejnost zatarasila červená páska, se na širokých chodbách bývalého barokního zámku, pivovaru či fary změnila nálada.

"Nikdo nevěděl, co bude, žertovalo se, ale uvnitř měl každý strach," přibližuje ošetřovatelka Lenka Poláková. Všichni se podle ní báli daleko více o klienty než o sebe. "Oni jsou oslabení, berou spoustu léků. Hlavně kvůli nim se snažíme chránit, jak to jde," dodává. K fyzicky náročné práci ošetřovatelů i dalších zdravotníků, kteří tady klienty přemisťují a cvičí s nimi, tak přibyla ještě zvýšená psychická zátěž.

Tu prohluboval i nedostatek ochranných prostředků. První roušky si museli vyrábět v Žirči sami, jejich dodávky spolu s respirátory začaly do zařízení přicházet až na začátku dubna.

"Chodily ale velmi postupně, třeba jen několik kusů respirátorů, i když bychom jich potřebovali stovky. Nyní už jsme ale rouškami i respirátory FFP2 vybaveni na dva měsíce," uvádí ředitel domova Dominik Melichar.

Ústav však dodnes nemá jediný respirátor třídy FFP3, který umí koronavirus nejspolehlivěji zastavit. "Rádi bychom je měli v rezervě pro případ, kdyby se tu virus objevil. Je tu však slib ze strany kraje, že v případě, kdyby se nákaza vyskytla přímo u nás, tak jsou schopni nás dovybavit," říká Melichar.

Sami si v domově opatřili i ochranné brýle, roušky získali díky pomoci Střediska oblastní charity Červený Kostelec, pod kterou domov spadá. "Naštěstí zaměstnanci charity, jejich rodiny a dobrovolníci jich v rámci velké akce dokázali vyrobit téměř 20 tisíc. Lidé se zapojili i přes sociální sítě, takže jsme nakonec pomáhali i jiným zařízením," podotýká ředitel.

Ošetřovatelé také stále nemají dostatek jednorázových ochranných plášťů, které musí používat ve styku s lidmi v karanténě. "Nakoupili jsme proto zatím normální pláštěnky. Je s podivem, že stát nezmobilizoval výrobu v naší zemi, aby se takhle jednoduchý produkt začal chrlit ve větším množství, nedostatek cítí všichni," uvádí.

Zejména péče o lidi v karanténě, kterých přibývá, musí jí projít každý nový klient, je nyní víc než obtížná. "Roušky nejsou dobře prodyšné, takže z nich máme stále podrážděnou pleť. Nafasovali jsme i brýle, které se zamlžují, ochranné štíty nám zase brání sklonit hlavu, jsme zpocení. Po šichtě toho máme opravdu dost," říká ošetřovatelka Poláková.

Domov svatého Josefa vyčlenil pro případně nakažené jedno celé patro a personál, který by chodil pouze k nim. "Kdybychom měli jen jednoho či dva nemocné, tak při 24hodinové péči zaměstnají hned čtyři naše ošetřovatele, dva na denní a dva na noční směnu. Máme ale pouze tři ochranné obleky s nejvyšší mírou ochrany, nikdo nám zatím nebyl schopen další dodat," přibližuje ředitel léčebny Dominik Melichar.

Kdo má ústavu pomoci?

Hospodářské noviny oslovily ministerstvo zdravotnictví, zda se nechystá domovu s dodávkou chybějících prostředků pomoci. To však prostřednictvím svého tiskového odboru odkázalo na ministerstvo vnitra. A to poslalo pomyslný míč na hřiště krajského úřadu. "Musíte se obrátit na hejtmany. My prostředky distribuujeme na kraje a oni uspokojují potřeby jednotlivých zařízení," uvádí tisková mluvčí Hamáčkova úřadu Hana Malá.

Podle vedoucího tiskového oddělení královéhradeckého krajského úřadu Dana Lechmanna personálu domova respirátory FFP2 stačí. "Do sociálních služeb nebyly distribuovány. Podle doporučeného postupu ministerstva práce a sociálních věcí jsou pro sociální služby dostačující," napsal v odpovědi na dotazy HN mluvčí. Úřad tak zjevně nebere v úvahu, že domov léčí a poskytuje tak i zdravotnické služby.

Kraj je ale podle Lechmanna schopný v případě výskytu nákazy poslat další ochranné obleky, brýle či respirátory. "V současné době ze státních dodávek nelze plošně pokrýt poskytovatele sociálních služeb, máme však dostatečnou pohotovostní zásobu," uvedl.

Domov sv. Josefa před koronavirem.
Domov sv. Josefa před koronavirem.
Foto: Domov sv. Josefa