Evropa musí začít brát tlak Číny vážněji

Diplomaté z Číny se pokusili ovlivnit zprávu evropských diplomatů o dezinformacích, které Peking vysílal do světa kolem koronaviru. Také chtěli dotlačit německou vládu k tomu, aby chválila Čínu za to, jak covid-19 zvládla. A v Česku se ukazuje, že čínská diplomacie tlačila na předsedu Senátu Jaroslava Kuberu kvůli jeho návštěvě Tchaj-wanu tak, že to mohlo přispět k jeho náhlé smrti.

Tohle všechno víme, protože v Evropě − na rozdíl od Číny − fungují nezávislá média a svoboda projevu. Je to jedna ze základních hodnot Evropské unie a demokratického světa, na niž Peking poslední týdny a měsíce různými způsoby útočí. Chce tím zakrýt, jak nezvládl začátek pandemie, a zároveň chce rozšířit svůj vliv v Evropě. Mnoho států bude mít v počínající ekonomické recesi velké problémy a čínská komunistická vláda se může nabídnout jako vstřícný partner, který pomůže − samozřejmě že ne zadarmo − problémy vyřešit.

Současná Čína představuje kombinaci komunistické diktatury, nejbrutálnější verze kapitalismu a technologické dystopie. Její prezident Si Ťin-pching si přidělil pravomoci, o nichž jeho předchůdci posledních třicet let jen snili. S rostoucí ekonomickou silou Peking také posiloval své geopolitické postavení ve světě. Naopak globální postavení Evropské unie od finanční krize v letech 2008−2009 oslabovalo a pandemie odhalila další zranitelná místa.

Peking si rozhodně nebral a nebude brát servítky při prosazování svých zájmů, hlavně tam, kde uvidí slabost. Pokus ovlivnit evropskou zprávu o dezinformacích nebo německou vládu směřuje přesně k tomu, aby si Číňané ověřili, jak slabými nyní Evropané jsou. Jiná než razantní odpověď z Bruselu, Berlína a dalších metropolí není na místě. Jinak Evropané postupně − a pak najednou strašně rychle − přijdou o své základní demokratické hodnoty, tedy pilíře, na nichž vybudovali svoji prosperitu, kterou se nyní pokusí obnovit. Bez svobody to ale půjde velmi těžko.