Čechům české potraviny? Těžili by z toho jen velcí výrobci, jako Agrofert, zavání to střetem zájmů, říká Šebek

Poslanecký návrh na povinné osmdesátipětiprocentní zastoupení českých potravin v obchodech je podle Jaroslava Šebka, předsedy Asociace soukromého zemědělství, účelový a populistický. Vnímá jej jako útok na princip otevřeného trhu a svobodné volby. Upozorňuje, že z návrhu, který předložili poslanci Margita Balaštíková (ANO) a Zdeněk Podal (SPD), by těžili jen velcí výrobci, jako je holding Agrofert, který má ve svěřenském fondu premiér Andrej Babiš (ANO). "Zavání to střetem zájmů," upozorňuje Šebek, podle kterého by tratili i zákazníci, ať už zvýšením cen, nedostatkem zboží nebo zhoršením jeho kvality. I přesto si návrh získal podporu u poslanců napříč politickým spektrem.

V pátek se ale premiér Babiš pro Prima CNN vyjádřil, že návrh nepodporuje: "Mám střet zájmů, jak ráda říkáte. Nebudu se k tomu vyjadřovat. Dal jsem na to svůj názor. Na klubu jsem řekl, že tenhle návrh poškozuje mě a mou bývalou firmu." V rozhovoru také uvedl, že si myslí, že poslanci za ANO vrátí návrh zpět do druhého čtení.

HN: Co vadí soukromým zemědělcům na návrhu, který by jim měl podle předkladatelů naopak pomoci?

Jednoznačně stojíme za principy svobody lidí, rozhodování a podnikání. Zmíněný návrh jde proti obchodníkům i zákazníkům. Omezování volného trhu je absolutní nesmysl. Nemůže to přinést nic dobrého. Stane se to nástrojem k vydírání při obchodních jednáních. Navíc nebude české zboží od koho brát. Pokud se zákon schválí, nejvíce pomůže těm největším dodavatelům a posílí jejich pozici na trhu.

HN: Nahrává tedy velkým koncernům?

Určitě. Je to šité na míru velkým podnikům. Navíc je to projednáváno zcela nestandardní formou a ve velké rychlosti. Zavání to střetem zájmů premiéra Andreje Babiše a ministra zemědělství Miroslava Tomana.

HN: Co by s tím podle vás bylo spojené?

Negativně to dopadne na trh. Povede to ke zvyšování cen a omezí se nabídka. Navíc to může snížit i kvalitu. Jinak se vybírá z deseti a jinak ze dvou výrobků. Když si lidi nebudou mít možnost koupit něco lepšího, tak výrobce nebude muset tolik řešit kvalitu. Kdyby tu bylo více domácích producentů, nebyl by to takový problém, ale pokud vím, tak se žádné takové návrhy k jejich rozvoji nechystají.

HN: Nemohl by návrh vést k rozvoji dalších domácích výrobců?

To si nemyslím. Pokud by chtěli politici drobným zemědělcům skutečně pomoci, tak je tu celá řada jiných skutečně funkčních nástrojů. Stačilo by dobře nastavit ty obrovské dotační toky ze Společné zemědělské politiky EU, ale i ty národní.

HN: Jak by to tedy mělo na domácím trhu vypadat?

Podobně jako v Rakousku nebo Bavorsku. Tam v každé vesnici mají svého dodavatele pečiva či mléčných a masných výrobků. Lidi tam přirozeně upřednostňují místní produkty. Nemusí to mít nařízené legislativou. Dále by drobným zemědělcům pomohlo uvolňování legislativy. Je potřeba ji zpřehlednit a zjednodušit.

HN: Drobní zemědělci ale těžko prodávají do supermarketů.

Situace se postupně zlepšuje. Řada řetězců se už věnuje regionálním potravinám. Jejich cílem není primárně na nich vydělat, ale mají to jako marketing. Mohou říkat, že to jsou právě oni, kdo podporuje regionální produkty. Dnes už i malí zemědělci prodávají například i do Makra. Netvrdím ale, že chceme prodávat jen přes tyto velké prodejce. Nejraději bychom prodávali hlavně na lokálním trhu. Tím se řeší všechno, včetně životního prostředí, protože se nemusí produkty zbytečně daleko dovážet a pomáhá to i místní zaměstnanosti. Chtěl bych, aby trend lokálních trhů postupně nabýval na síle.

HN: Pokud by tedy měli politici farmářům pomoci, jaké kroky musí podniknout? Máte vlastní návrh?

Tak předně, tento návrh je čistě tendenční, účelový a populistický. Proto ho politici předkládají. Velcí výrobci si díky němu upevní pozici na trhu a hromadě lidí to bude vyhovovat, protože budou mít pocit, že nakupují jen české výrobky. Vůbec při tom ale nedomyslí důsledky.