Už skutečně potřebujeme trochu více údajů o koronaviru a chytré karanténě

Nízká čísla o počtu nově nakažených a debaty, zda skutečně bylo třeba ekonomiku škrtit tak razantně, jsou de facto debatami o minulosti. Mnohem důležitější jsou ale debaty o budoucnosti. Zde jde o to, jak ekonomiku rozhýbat, jak přesvědčit občany, že mohou rozumně utrácet, a firmy a podnikatele, že má smysl investovat. Troufnu si tvrdit, že poslední údaje o přírůstku vkladů v českých bankách − dokonce i nepochybně velmi zasažení živnostníci zvedli objem svých vkladů − svědčí o tom, že optimismus, ochota nakupovat a investovat v Čechách rozhodně nepřevládá. K tomu, aby převládnout mohly, je ale zapotřebí mimo jiné změnit přístup k informování o situaci kolem nákazy koronavirem.

Ukazuje se totiž, že jednou z podstatných brzd rozjezdu, která oslabuje a zhoršuje sentiment spotřebitelů, investorů i firem, je obava z druhé vlny. Necítím se být kvalifikován pro debatu o tom, zda a v jaké síle přijde, byť se zájmem zaznamenávám názory odborníků, že rozhodně není jistotou, ale dovolím si předpokládat, že se na ni připravujeme. Tedy že jí budeme schopni čelit s dramaticky menšími náklady pro ekonomiku, než jsou ty, které přinesla celoplošná karanténa. Ovšem o tom, stejně jako o vývoji nemoci u nás je třeba přinášet do veřejného prostoru podstatně více informací. Nestačí totiž, aby nás o zlepšení situace informoval stát. Ke skutečné změně očekávání českých občanů a firem je třeba, aby nás o tom na základě dat, která se dostanou do veřejné sféry, ujišťovali i jiní, komentátoři či odborníci pracující mimo systém, který koronaviru čelí.

Nejde přitom jen o spor kolem dostupnosti anonymizovaných dat. Vždyť dnešními představiteli ministerstva zdravotnictví včetně ředitele jeho ústavu pro informace Ladislava Duška tak vychvalované webové stránky s údaji o koronaviru neumožňují tomu, kdo si je na webu najde, ani zhodnotit, co se dnes děje kolem horníků ve Slezsku. Nejsou na nich údaje o závažnosti onemocnění ani členění na kraje, nedozvíme se tedy například ani, kolik v Moravskoslezském kraji v poslední době přibylo závažně nemocných. Nevíme tedy, zda nakažení horníci museli být hospitalizováni či kolik takových bylo. Proč nelze údaje o koronaviru poskytnout alespoň v členění po krajích, je zcela nepochopitelné.

Tedy respektive vybavuje se mi vzpomínka z doby, kdy jsem v polovině devadesátých let vyjednával o poskytnutí podrobnějších statistických dat s tehdejšími představiteli ČSÚ. Záhy jsem pochopil, že hlavním motivem mnoha těch, kteří vyjednávání komplikovali, byla touha "vlastníků dat" získat za jejich poskytnutí "spoluautorství" textů, které na základě nich někdo jiný napíše. Rozhodně vedle faktu, že data poskytovaná o postupu koronaviru zůstávají v drtivé většině naprosto nepochopitelně jen na úrovni celé země, také víme zbytečně málo např. o navýšení kapacit mapujících případné kontakty v budoucnu nakažených. Obecněji víme málo o přípravách a detailech chytré karantény.

109 poslanců ANO, ČSSD a KSČM odmítlo zveřejňování informací o testování na covid-19

9. 5. 2020 ▪ 3 min. čtení

Ovšem spory o uvolnění dat o koronaviru a přípravách chytré karantény mají také své nechtěně zábavné důsledky. Už slavný je krok plukovníka Romana Prymuly, kdy vyhodil ekonoma docenta Daniela Münicha z jednání orgánu, na který byl pan docent delegován, neboť se podobných údajů dožadoval. V mimořádně poučném rozhovoru v Echu, kde vyhození samozřejmě obhajoval, nařkl pan plukovník Daniela Münicha z toho, že de facto zastává komerční zájmy a chce získat data o pacientech pro byznysové účely.

To je věru zábavné, shrňme si pro ty, kteří rozhovor nečetli, situaci v kostce.

Celoživotního akademika bez jediné afilace v soukromém byznysu nařkl z nahrávání byznysovým zájmů člověk, který ve stejném rozhovoru uvedl, že "celý život dělá komerční vědu", sám už hodlal a nadále hodlá jít dělat konzultanta soukromému zdravotnímu byznysu, člověk, kterého předchozí ministr zdravotnictví odvolal z funkce ředitele nemocnice pro střet zájmů, člověk, který ještě nedostal od Národního bezpečnostního úřadu bezpečnostní prověrku…

Dovolím si tedy ještě jednu vzpomínku. Během své konzultační kariéry na počátku tisíciletí jsem měl to potěšení pracovat na projektu, který se snažil ověřit, nakolik že to vlastně transportérů Pandur má armáda peníze. A díky práci se skupinou ekonomů, kteří mi odmítali s poukazem na to, že jsou tajné, sdělit i své e-mailové adresy, jsem získal jednu silnou životní zkušenost. Tvrdí-li někdo, že je něco tajné, často to znamená, že si z dotazu uvědomil, že by uvedenou informaci měl mít k dispozici, ale nikdy ho to nenapadlo či se mu to nechtělo odpracovat. Takže lze doufat, že vytrvalý tlak akademických ekonomů a dalších zúčastněných nakonec povede k tomu, že někdo skutečně dá pro veřejnost dohromady informace, které mohou podstatně přispět k tomu, že občané uvěří, že chytrá karanténa bude fungovat. Stejně tak doufám, že ten tlak zlepší strukturu informací poskytovaných o postupu koronaviru.

Údaje na úrovni krajů včetně jejich časových řad jsou určitě prvním potřebným krokem.

Asi bych tedy neměl, už pro zachování optimismu čtenářů, ale stejně pro úplnost ještě dodám jednu zkušenost z interakcí s odborníky, kteří se zaštiťují utajením: v horším případě může odpověď "to nelze říct/ukázat, to je tajné" z úst placeného profesionála také znamenat, že daná věc/informace už byla nebo případně brzy bude "zmizena".

Shrnu-li to tedy, máme-li minimalizovat další škody české ekonomiky plynoucí z globálního rozšíření koronaviru, je třeba změnit sentiment těch, kteří o její budoucnosti především rozhodnou, českých spotřebitelů a podnikatelských subjektů. A k tomu je zase třeba, aby se v podstatně menší míře než nyní obávali případné "druhé vlny". To ale nepůjde bez toho, že se podstatně zvýší kvalita informací, které dnes český stát poskytuje jak o přípravách "chytré karantény", tak o postupu nákazy. Věřím, že se tak stane co nejdříve.