Inflace dnes vypadá jako relikt minulosti

V uplynulých měsících se inflace vydala k poklesu. Platí to jak o české ekonomice − data za květen nevyjímaje −, tak obecně napříč Evropou. Na hospodářskou aktivitu včetně chování spotřebitelů dopadly restrikce spojené s bojem proti koronaviru. Postupné otevírání obchodů a služeb je ve znamení slev s tím, jak se zákazníci vracejí jen pozvolna.

To se projevuje v poklesu takzvané jádrové inflace, jež reflektuje vývoj cenových tlaků spojených s poptávkou. Dopady pandemie byly navíc doplněny kolapsem cen ropy, jenž vedl k poklesu cen pohonných hmot. Ukazatele inflace spadly až na několikaletá minima. Jakkoliv u pohonných hmot nebude další vývoj až tak přímočarý, neboť ropa se vydala k růstu, jádrová inflace by měla klesat i v dalších čtvrtletích.

Inflace se zdá být doznívajícím reliktem minulosti. Centrální banky uvolňují měnové podmínky, jak nejvíce mohou, což je vzhledem k bezprecedentnímu propadu ekonomické aktivity pochopitelné. Podobně ze strany vlád a nadnárodních institucí pokračuje tok zpráv na téma stimulů, jež mají ekonomiku oživit. Úsilí je enormní i při srovnání s velkou finanční krizí, tedy s reakcí v letech 2008 a 2009. Investiční rozhodování pro nejbližší měsíce se nyní obvykle zakládá na předpokladu postupného rozjezdu globální ekonomiky a debatuje rizika, jež mohou představovat komplikace na straně pandemie, to vše při nízké inflaci.

Pokud ale měnové a rozpočtové impulzy přinesou své plody, začnou bujet také cenové tlaky. Aspoň tak praví standardní ekonomie a tyto poučky by měly platit i do budoucna. Úrokové sazby by se následně vydaly nahoru, což by mělo vliv nejen na dluhopisové trhy, ale například i na zisky bank. Při úvahách o chování finančních trhů v horizontu delším než dva roky by měl mít předpoklad vyšší inflace své relevantní místo.