Za všechno zase může Kalousek

Na politickém odcházení Miroslava Kalouska zaujme, jak je dávkované. Před necelými třemi lety zakladatel TOP 09 oznámil, že odejde z postu předsedy, ale že bude fungovat ve sněmovně. Nyní šel o krok dál a prohlásil, že už nebude kandidovat do poslaneckých lavic, ovšem dodal, že bude radit kolegům, jak nejlépe postupovat proti Andreji Babišovi. 

Připomíná to odvykací kúru, kdy se člověk postupně zbavuje existenční a psychické závislosti − v tomto případě na politice. Není divu, že Miroslavu Kalouskovi nejde odvykání snadno. Ve sněmovně je od roku 1992, je jedním z nejdéle sloužících polistopadových politiků a jediným, který předsedal hned dvěma parlamentním stranám (KDU a TOP 09). Když škrtneme reliktní komunisty, u nichž je politická dlouhověkost definičním znakem, je Kalousek vedle Miloše Zemana posledním, kdo v české politice pamatuje úplně všechno od devadesátých let. A nejen pamatuje, protože politické dějiny Česka spoluvytvářel.

Což je na jednu stranu neocenitelná výhoda, ale současně také důvod, proč je čas ustoupit stranou. Miroslavu Kalouskovi patří ocenění za to, že se k tomu nakonec − byť po dlouhém lavírování − odhodlal.