Zemanova sféra vlivu a profesoři

Stalo se, co se dalo očekávat. Jako už dříve v případě fyzika Ivana Ošťádala rozhodl pražský městský soud v pondělí i ohledně historika umění Jiřího Fajta: prezident republiky, který ho odmítl jmenovat profesorem, postupoval nezákonně. Proto bude muset Miloš Zeman řešit věc znovu − už potřetí. Pět let se vlekoucí spor mezi akademiky a Hradem tím ovšem − rovněž žádné překvapení − nekončí. Ve Fajtově případě se chce Zemanův právník Marek Nespala obdobně jako předtím kvůli Ošťádalovi obrátit s kasační stížností na Nejvyšší správní soud. Přestože v kauze Ošťádal ji už NSS zamítl jako bezdůvodnou. Jak asi těmto zašmodrchaným právním hrátkám rozumí Zemanových "dolních deset milionů"? Řeknou si, že akademici se komicky hrdlí o tituly a není jim to nic platné. Kdepak, na našeho Miloše si nepřijdou, pokývají hlavou. Přitom celý spor o profesuru je od začátku banálně jednoznačný a více než o nějaké tituly v něm jde o to, kam sahá moc prezidenta.

Poprvé si Zeman vyzkoušel dělat drahoty při jmenování profesorů hned jako prezidentský benjamínek. V květnu 2013 odmítl bez vysvětlení jmenovat literárního historika Martina C. Putnu. Pobouřil tím akademickou obec, ale po zásahu tehdejšího ministra školství Petra Fialy ustoupil. Jmenování podepsal, i když dekret musel Putnovi předal Fiala. Dva roky nato už bylo všechno jinak. Zeman ovládl politickou scénu a evidentně zatoužil prosadit se i jako poslední akademická instance. V květnu 2015 odmítl podepsat jmenování tří profesorů, Fajta, Ošťádala a Jana Eichlera (který pak ze sporů vycouval). Uvedené důvody zaváněly účelovostí, opět se zvedl odpor akademiků. Ale tentokrát už ministr školství (Marcel Chládek z ČSSD) s prezidentem nehnul.

Zeman tvrdí, že když podepisuje, má také právo rozhodovat. Stejně argumentuje i ve sporech o jmenování či odvolání ministrů na návrh premiéra. Jenže je to trochu jinak: prezidentský podpis na profesorském dekretu byl koncipován jako finální tečka na rozhodnutí kompetentnějších akademických institucí. S vědeckými radami prezident nemá co polemizovat. "Prezidentu republiky nenáleží posuzovat otázky hmotného práva, otázky kvalifikace a odbornosti. Náleží mu toliko zabývat se případnými závažnými procesními vadami řízení o jmenování profesorem," uvedl včera soudce Milan Tauber.

Soud versus Miloš Zeman 3:0. Tentokrát prezident prohrál kvůli Fajtovi

21. 7. 2020 ▪ 4 min. čtení

Řešení by mohlo být snadné: nechce-li hlava státu podepsat dekret, ať se změní pravidla a nepodepisuje jej.

Profesura jen z rozhodnutí akademických kolegií by měla platit stejně. Případně by státní autoritu reprezentoval ministr školství. Sám Zeman kdysi takovou změnu navrhoval, a když se vládní politici této příležitosti omezit rozpínavé choutky Hradu nechopili, jako by prezident říkal − když jste mi právo nechali, tak vám ukážu. V kauze Fajta a Ošťádala si však tipněme, že ať soudy rozhodují jakkoli, ani jeden se profesury od Zemana nedočká. Vždyť prezident může i napotřetí titul neudělit, což soudy znovu zruší, a tak to bude pořád dokola.