Tesla nad Exxonem, symbol nových časů

Zastavit či jen snížit těžbu ropy není jednoduché ani levné. Přesto se v květnu celosvětová těžba klíčové energetické suroviny, na níž z velké míry stále závisí světová doprava i chemie, snížila o desetinu. Propad poptávky způsobený pandemií koronaviru, následným zastavením ekonomik a drastickým omezením dopravy byl tak velký, že ani přiškrcení ropných kohoutů ke stabilizaci ceny nestačilo a z "černého zlata" se stal horký brambor. Až tak horký, že v Americe se barel ropy dodaný v květnu prodával za vysoce zápornou cenu. To byla sice jen krátkodobá epizoda, ale nízké ceny přetrvávají. Pro těžaře z ropných břidlic, kteří "olej" dobývají s vysokými náklady, šlo o knock-out. V Severní Dakotě, která se díky novým technologiím těžby stala jakýmsi americkým Kuvajtem, kde se vytěží na obyvatele desetkrát víc ropy než v Texasu, tak během několika měsíců těžba klesla o čtyřicet procent.

Pro svět je to důležitá zpráva, protože právě ropa z břidlic udělala z USA největšího producenta a poprvé od poválečných let i významného vývozce ropy. Podle dat agentury Refinitiv, sledující trasy tankerů a shromažďující data z přístavů, Američané během tohoto měsíce vyvezou jen do Asie hodně přes 50 milionů barelů ropy. To zdaleka překonává loňský podzimní rekord. Jde o výrazně větší objem, než jaký proudí ze všech norských nalezišť. To se ale v následujících měsících nemůže opakovat. Surovina, která nyní proudí do asijských rafinerií, je totiž z jarních kontraktů, kdy trh s ropou zkolaboval a výrazně se snížily i poplatky za dopravu.

Nyní americká produkce klesá, těžaři zatížení nejvyššími náklady a často i velkým dluhovým břemenem bankrotují. Opuštěných lokalit, kde se dosud ropa dobývala, rychle přibývá. To vedle finančních nákladů znamená v mnoha případech i zátěž pro životní prostředí, protože o unikající metan, skleníkový plyn výrazně nebezpečnější než oxid uhličitý, se nikdo nestará. Podle vládních údajů je v USA na dva miliony nezabezpečených vrtů, z nichž uniká tolik metanu, že to dělá v klimatické rovnováze stejné škody jako provoz jednoho a půl milionu aut. Amerických aut. Evropských, která mají typicky menší spotřebu a produkují tak při provozu méně CO2, a navíc toho méně najezdí, by musel být ještě delší zástup, aby udělaly v atmosféře stejnou paseku.

Ovšem koráby silnic transformované v posledních desetiletích do obřích pick-upů či několikatunových SUV nejsou tím, čím dnes Amerika oslovuje svět. Hitem, jehož potenciál doceňuje − a zřejmě už i hodně přeceňuje − také burza, jsou vozy značky Tesla. Její Model 3 se stal loni nejvyráběnějším elektromobilem světa. Jeho technické kvality, zejména dojezd, ukazují, že lithiovými bateriemi poháněné vozy už dozrály. Z Tesly se tak už stala středně velká automobilka. Na současné produkci kolem půl milionu aut ročně se však Elon Musk, šéf i největší akcionář Tesly, rozhodně nechce zastavit a plánuje další expanzi. Sílu mu dodává fakt, že firma dosáhla malého zisku i v extrémně těžkém čtvrtletí, kdy kvůli koronaviru stály výrobní pásy její největší továrny. Investoři jsou v euforii a akcie stoupají k nebesům. Těsně před prázdninami tak hodnota Tesly převýšila tržní kapitalizaci největšího západního ropného koncernu Exxon a dnes už její náskok činí téměř 100 miliard dolarů. I Wall Street se může mýlit, ale peníze investorů mluví jasně.