Návrat do lavic lze dětem ulehčit. Digitální technologie nejsou jen hry

Po šesti měsících se děti v září vrátí do lavic a začne školní rok. V mnoha ohledech ale nebude takový, jak ho všichni známe. Navíc poté, co děti byly bezmála půl roku doma, bude letošní zvykání na školní režim dost možná o hodně složitější, než tomu bývá po tradičních dvou měsících prázdnin. Proto by rodiče neměli nic podcenit a nástup do školy dětem co nejvíce usnadnit. Třeba výbavou, která jim pobyt ve škole zpříjemní.

V hlavní roli ergonomie, kvalita a nadčasovost

V případě prvňáků a dětí na prvním stupni je základem správný školní batoh. S batohem na zádech totiž školák stráví zhruba 2,5 hodiny týdně, tedy v případě, že má školu nedaleko. Jestliže dojíždí do sousední obce či města a mezi koncem vyučování a odjezdem domů ještě přebíhá mezi kroužky, může to být klidně i 10 hodin. "Pokud dítěti nevybereme vhodný typ batohu, riskujeme, že ho po čase budou trápit bolesti zad či se objeví jiné problémy. Výzkumy potvrzují, že vadné držení těla u dětí narůstá zejména při přechodu ze školky do základní školy," říká Hana Prekop Dvorská ze společnosti Topgal, která je předním českým výrobcem školních a studentských batohů.

Aby školní batoh neničil dětem záda, měl by být pohodlný a ergonomický (viz box). Kromě toho každý zkušený rodič ví, že se rozhodně musí dětem líbit. Zároveň by měl, v zájmu rodinného rozpočtu, přežít víc než jen jeden školní rok. "Z tohoto důvodu bychom se měli vyhnout koupi batohu s vyobrazením v dané době populárního hrdiny − ti totiž mohou za pár měsíců upadnout v nemilost. Chcete-li dítěti dopřát školní pomůcku se Spidermanem, Harrym Potterem či ledovou královnou Elsou, pořiďte mu s jejich vyobrazením spíše penál nebo třeba obaly na sešity, což jsou méně nákladné položky, a tudíž se dají odložit s lehčím srdcem než drahý batoh," radí Bára Lenková, zkušená matka tří dětí.

Návrat do lavic lze dětem ulehčit. Digitální technologie nejsou jen hry

Další 2
fotografie

Pro lehčí práci i radost

Nabídka školních pomůcek v tuzemských obchodech je velmi široká, při nákupu byste se ale neměli řídit výhradně cenou. Sada 12 pastelek se dá na internetu pořídit už za 15 korun, ale kvalita a výdrž takového zboží bude nejspíše odpovídat ceně. Z ergonomického hlediska jsou pro děti nejlepší trojboké tužky a pastelky, které podporují správný úchop. Pokud pořídíte ty ve velikosti Jumbo s průměrem 9 mm, jež jsou odolnější proti zlomení, máte velkou šanci, že při šetrném zacházení přežijí do dalšího školního roku. Trojboké ve velikosti Jumbo se vyrábějí i grafitové tužky. Zvolíte-li běžné tužky, zkuste pružné, celoplastové, které jsou odolnější než ty tradiční dřevěné.

Pružná mohou být dokonce také pravítka a trojúhelníky. Věřte, nebo ne, dají se klidně ohnout do pravého úhlu a pak zase narovnat. Inovací od školních let dnešních rodičů školáků prošlo i kružítko. Ty nejvychytanější modely mají tzv. stop systém, který udrží ramena v nastavené poloze, kryt na tuhu a jehlu a jsou kovové. Cena takového kružítka dosahuje zhruba 100 korun, přičemž ty nejlevnější a nejobyčejnější plastové se dají pořídit už za 30 korun.

"Úžasnou věcí je rovněž gumovací pero," přidává další tip Bára Lenková a pokračuje: "Princip je jednoduchý. Pokud uděláte chybu, stačí pero otočit a plastovou špičkou text vymažete. Pero je totiž naplněné speciálním inkoustem." V nabídce jsou různé barvy inkoustů i různé průměry hrotů a náplně lze dokoupit v každém papírnictví.

Mladší školáci také obvykle potřebují výbavu na výtvarnou výchovu v kufříku a i při jeho koupi platí, že není nejlepší sáhnout po tom nejlevnějším. "Když jsem kupovala kufřík synovi, prostě jsem pořídila ten, který se mu líbil, a víc jsem neřešila. Nepřežil ani první pololetí," líčí Bára Lenková. "Všechny kufříky jsou sice vyrobené z lamina a mají zhruba stejnou velikost, ale jen ty dražší mají zpevněné, nebo dokonce okované rohy," popisuje zkušená maminka a přidává ještě jednu radu: "Je to vlastně jen maličkost, ale boxy na sešity by měly mít vnitřní klopy po celé své šířce, jinak z nich dětem budou vypadávat nebo různě vykukovat menší sešity či notýsky. Anebo pořiďte desky na zip."

Notebooky, netbooky a to další

Ačkoliv si o tom starší generace někdy myslí své, pravda je, že počítače ovládají vzdělávání ve stále větší míře. Středoškoláci dnes běžně místo sešitů používají k zapisování poznámek notebooky či tablety doplněné o klávesnici, které si nosí s sebou do školy, a rozšíření tohoto trendu samozřejmě napomohlo covidové uzavření škol a přesun výuky do on-line prostředí. "On-line výuka posunula nejen učitele, ale dala hodně i žákům. Zjistili, že digitální technologie nejsou jen hry a Facebook, naučili se s technologiemi pracovat trochu jinak. Je to pro ně skvělá zkušenost," míní Irena Vajen, odborná krajská metodička projektu SYPO (Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů) a vyučující na SŠ informatiky, poštovnictví a finančnictví v Brně.

"Školní notebook by měl být lehký a jeho baterie by měla mít dostatečnou výdrž, protože ve třídách rozhodně není zásuvka pro všechny žáky. "Ideálním parťákem každého školáka může být třeba notebook Lenovo IdeaPad 5. Je stylový, výkonný a s hmotností začínající lehce pod hranicí 1,4 kilogramu. Jeho baterie vydrží v závislosti na způsobu využívání až 14 hodin. Poslech hudby zpříjemní stereo reproduktory s podporou technologie Dolby Audio a má i HD webovou kameru s mikrofonem, touchpadem s podporou gest, což je skvělé pro on-line výuku," říká Michaela Balarinová z e-shopu CZC.cz a připomíná, že vzhledem k častému používání by bylo dobré přikoupit také ergonomickou myš.

Průprava pro život

Peníze nás provázejí celým životem, ale se vstupem dítěte do školy začnou rodiče řešit otázku kapesného. Kdy se však dítě vlastně s penězi setká poprvé, začne si uvědomovat jejich hodnotu a význam?

On-line výuka hodně posunula nejen učitele, ale i žáky. Naučila je s technologiemi pracovat trochu jinak než dosud.

Ve většině případů na to dojde v okamžiku, kdy v hračkářství zaprosí: "Mami, tati, koupíš mi to?" Dočká-li se vzápětí zamítavé odpovědi, mělo by se hned dozvědět, proč bylo odmítnuto. Zejména tehdy, jsou-li důvodem pro "ne" peníze, a ne prostý fakt, že třetí autíčko se už do poličky nevejde. Právě v tento okamžik tedy nastává vhodná doba, kdy je třeba začít o penězích hovořit a způsobem odpovídajícím věku dítěte vysvětlovat jejich potřebu a roli v životě rodiny.

Je logické, že dítěti jako první přibližují svět financí rodiče, případně prarodiče. Ale děláme to? A umíme to vůbec? Bylo by poučné se na pár hodin postavit vedle prodavače v obchodě s hračkami. Jaké argumenty a zdůvodnění odmítavých odpovědí musí vyslechnout? Nebo se většina rodičů omezí na pouhé "ne" či "hraček máš doma dost"?

Některé děti mají už v prvních letech školní docházky svoji platební kartu, na kterou jim rodiče posílají kapesné. I to jim může vstup do školy zatraktivnit. Přijdou si jako dospělí. Okamžiku předání by ale mělo předcházet vysvětlení, jak karty fungují. V hlavách dětí se totiž od prvního setkání s bankomatem rodí otázky: "Jak to, že od té krabice ve zdi rodiče dostanou peníze? Kde se tam vlastně berou? A proč nám to někdy peníze nevydá? Je krabice bezedná?" Na to všechno je třeba dát dětem včasnou a srozumitelnou odpověď. I když se přímo nezeptají, určitě o tom dumají.

Malému dítěti zpočátku stačí vysvětlit základní princip fungování platebních karet a bankomatu, není třeba se hned pouštět do výkladu rozdílu mezi kartou debetní a kreditní. Je pouze na zvážení rodičů, jakou formu seznámení s kartou použijí a do jaké hloubky se, s ohledem na věk dítěte, pustí. Děti jsou vnímavé, vše si lehce zapamatují a díky tomu získají důležitou informaci, kterou si ponesou po celý život.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Zpátky do školy.