Lukašenko může skončit v ruském azylu

Tento víkend se opět v celém Bělorusku shromáždily stovky tisíc lidí, aby pokojnými protesty dali najevo, že nastal čas, aby Alexandr Lukašenko odešel. Zaskočen silou protestů běloruský lídr pronáší jeden fantasknější výrok za druhým a ty svědčí o tom, že neví kudy kam. Jeho nejnovějším počinem bylo, že se v neděli objevil v neprůstřelné vestě s kalašnikovem v ruce, aby poděkoval po zuby ozbrojeným těžkooděncům za ochranu… nejspíš před pokojnými demonstranty, kteří na rozdíl od něj drží v ruce květiny a vlajky. Jako typický lídr autoritářského režimu v postsovětské zemi Lukašenko rozhodně nechce opustit pozici, kterou budoval 26 let. Navíc v celé záležitosti bude hrát zásadní roli Lukašenkem milovaný a nenáviděný partner zároveň − Rusko.

Alexandr Lukašenko se snaží vyvolat dojem, že Kreml za ním pevně stojí a je ochoten zajít tak daleko, že vyšle armádu, aby jej podpořila, vyhrotí-li se situace. Avšak tato laciná hrozba na demonstranty neplatí. I Lukašenkův osvědčený trik strašení Majdanem a vnější vojenskou hrozbou se minul účinkem, a to rovněž v Kremlu. Protesty nejsou neseny nenávistí k Rusku ani touhou vyvázat se z ruského vlivu. Demonstranti na náměstích nenesou evropské vlajky a nepožadují připojení k EU. Bělorusko je v jiné situaci, než byla Ukrajina v roce 2014, požadavky občanů se pohybují čistě v intencích domácí politiky, ne zahraničněpolitického směřování. Kreml na několikeré Lukašenkovy demonstrace vzájemných srdečných vztahů vlažně reagoval, že pokud by skutečně došlo k napadení zvenčí, pak by se aktivoval paragraf o kolektivní obraně států OSKB.

Ruská podpora může Lukašenkovi z krátkodobého hlediska pomoct. Avšak z dlouhodobého se mu vymstí, jelikož se kvůli tomu stane ještě závislejším na Moskvě, než byl kdy dříve. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov o víkendu podpořil Lukašenkem navrhované opakování prezidentských voleb za předpokladu, že by se nejdříve změnila ústava. Dává to tušit, že to je nejspíš ta linie, kudy se situace bude ubírat dál. Lukašenko se bude snažit hrát o čas a doufat, že se demonstranti časem unaví, nadšení bude opadávat a vše se postupně vrátí do starých kolejí. Nebudou-li se opakovat policejní represe z minulého týdne, je dost velká šance, že protesty časem ztratí na intenzitě. Běloruská opozice je totiž buď v zahraničí, nebo sedí ve vězení a nový opoziční orgán koordinační rada má vyjednávací potenciál, jen dokud jsou lidé v ulicích a zaměstnanci ve stávce. Při zdlouhavém procesu přípravy změny ústavy − pokud by na tento scénář všichni přistoupili − se může stát cokoliv, například se mohou významné prezidentské pravomoci přenést na premiérskou funkci a Lukašenko by poté v čele své strany mohl usilovat o vítězství v parlamentních volbách a tím se úkrokem vrátit zpět k moci.

Lukašenko dlouho využíval strategickou pozici, kterou Bělorusko představuje, a lavíroval mezi Ruskem a Západem. Poslední rok se však dostal do roztržky s Ruskem kvůli cenám ropy a zemního plynu a integraci do společného svazového státu. Nyní se však na Rusko obrací v momentě krajního zoufalství. Ruská pomoc Lukašenka možná pomůže udržet v čele státu, avšak oslabí ho natolik, že se stane tím, co odmítal v rámci integračního procesu: ruským vazalem s minimálním vlivem. Pokud bude Lukašenkova pozice v čele země neudržitelná, Kreml mu nabídne azyl, jelikož Rusko nevydává své spřátelené autoritáře napospas pomstě jeho spoluobčanům, a bude se snažit získat vliv na nového lídra Běloruska. Jelikož je Bělorusko na Rusko úzce navázané, nový lídr bude v podstatě sám nucen zahájit s Ruskem dialog. Protože ať se nám to líbí, nebo ne, Rusko je silný hráč v regionu, z jehož vlivu se sovětským pohrobkům vyvazuje jen obtížně.

Proti Lukašenkovi demonstrovalo nejvíce Bělorusů v historii. Do ulic vyrazilo půl milionu lidí

24. 8. 2020 ▪ 4 min. čtení