Česko ve zpracování pokulhává. Výrobcům se vyplatí dovážet suroviny ze zahraničí

Ačkoli se Češi naučili třídit odpad, v jeho zpracovávání a využívání pokulhávají. Důvodů je více: chybí poptávka po výstupech z recyklace, primární suroviny jsou levnější a výrobcům se často vyplatí dovézt substráty ze zahraničí.

V evropském srovnání si Česká republika stojí v třídění odpadů dobře. Barevné kontejnery fungují už přes 20 let. Češi vědí, kam vyhodit PET lahev nebo staré noviny, a systém má podle expertů z odpadového průmyslu dobré výsledky. Problémem je další zpracování odpadů a jejich využití jako druhotné suroviny. Změnit by to měl nový zákon o odpadech, k němuž ale z různých stran zaznívá řada výhrad.

Kapacity jsou, vůle chybí

Nejde přitom o to, že bychom druhotné suroviny neuměli využívat. Chyba je spíše v systému jako takovém. "Máme řadu kvalitních zpracovatelských kapacit. Recyklační firmy by uměly technicky recyklovat prakticky cokoli. Problém je ale v ekonomice procesů a surovin. Chybí systémová podpora. Není dostatečná poptávka po recyklovaných produktech a recyklátech," říká Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství.

A není sám. Podobné hlasy se ozývají i ze strany firem, které se v odpadovém průmyslu pohybují. Technický ředitel společnosti Aquatest Jan Roll například poukazuje na to, že stávající legislativa nechrání zpracovatele druhotných surovin. "Stále se vyžaduje, aby z PET lahve vznikla opět PET lahev, aby z papíru vznikl znovu papír. Myslím, že je spousta možností, jak tyto materiály využít i v dalších výrobních odvětvích, například ve stavebnictví. Navíc se velké množství těchto materiálů dováží ze zahraničí jako už hotové levnější substráty. Ty pak vytlačují tuzemské odpady a brání jejich využití, takže končí na skládkách," doplňuje.

Evropská unie je otevřený trh, a tak není překvapivé, že se vedle služeb a zboží obchoduje i s odpady. "Je dobře, že se využívají a recyklují i přeshraničně, protože to v rámci celé EU přispívá k postupnému navyšování recyklace. V Česku by ale pomohlo, pokud by stát recyklaci podporoval. Přidaná hodnota druhotných surovin by více zůstávala zde − ale to závisí zejména na nastavení poptávky po produktech recyklace, tedy i na podmínkách, které recyklace má," říká Petr Havelka.

Skládky, spalovny a recyklace

Prvním krokem ke změně by mohla být nová legislativa, ostatně na novele zákona o odpadech se pracuje už několik let.

Před více než rokem vznikla odborná pracovní skupina složená ze zástupců recyklačních firem a odborníků z odpadového sektoru RecHelp. Skupina mimo jiné definovala nástroje na podporu recyklace − finanční, daňové i technické. Podle ní by pomohlo, kdyby recyklované výrobky měly výhodnější sazbu DPH nebo kdyby se snížilo zdanění práce v recyklačním průmyslu.

Tuto myšlenku kvituje i Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv ČR, podle něhož v tuzemsku chybí poptávka po druhotných surovinách. "O papír a plasty dnes není zájem. Je to dáno hlavně tím, že primární suroviny jsou levnější," vysvětluje.

Právě obce jsou klíčovým aktérem v třídění odpadu. V roce 2022 by se v Česku mělo recyklovat ještě více komunálního odpadu, konkrétně 60 procent místo současných 38. Dalším milníkem je rok 2035, kdy by se mělo skládkovat pouze 10 procent komunálního odpadu. Aby Česko tento cíl naplnilo, mělo by se zde každý rok recyklovat o 1,4 milionu tun komunálního odpadu více než nyní. Tomu by měl napomoci nový zákon, který připravilo ministerstvo životního prostředí. Ten by měl mimo jiné zvýšit skládkový poplatek ze současných 500 korun za tunu na 1850 korun. Podle Stanislava Polčáka je mírné zvýšení poplatku v pořádku, s takto vysokou sazbou ale nesouhlasí. "Oněch 1850 korun bude nahrávat spíše spalovacímu průmyslu," dodává.

To odmítá Jan Maršák, vedoucí oddělení koncepcí a technologií a zástupce ředitele odboru odpadů ministerstva životního prostředí. "Navyšování se týká recyklovatelného odpadu, který ze skládek chceme dostat. Není to nic extrémního, děje se to i v jiných zemích. Není pravda, že zákon podporuje spalování. Je nastaven tak, aby podporoval i recyklaci. V dodatcích jsou parametry, jak s odpadem nakládat. A OECD právě doporučuje zvýšení tohoto poplatku," říká.

Podle Petra Havelky lze odhadnout, zda máme ke splnění cíle nakročeno, podle počtu připravovaných projektů, které vycházejí z nastavení nového zákona. "Je už mediálně známé, že projekty na recyklaci komunálních odpadů se prakticky nepřipravují, recyklační linky byly dány zpět do šuplíků. Zákony recyklaci nepodporují a investoři se samozřejmě musí chovat racionálně," říká. "V reálu vidíme přípravu a konkrétní investice do energetického využití odpadů. Jedná se o více než 1 150 000 tun nové kapacity k současným 770 000 tunám kapacity stávajících spaloven. Většina projektů je na neupravený směsný komunální odpad. Jak Česko naplní závazné recyklační cíle, tedy zatím není jasné," dodává.

Slevy pro recyklující obce

V souvislosti s novým zákonem o odpadech jsou také diskutované slevy, které by měly obce dobře třídící odpad získat. "Návrh zákona obcím nabízí slevu ze skládkovacího poplatku, která bude přiznána v případě docílení určitého procentního podílu třídění využitelných odpadů. Třídicí sleva obcím umožní skládkovat zbylý odpad po třídění za nižší cenu. Nemusí na ni ale dosáhnout všechny obce. Nejedná se tedy o automaticky nárokovanou slevu," uvádí Michal Horník ze společnosti Inisoft Consulting.

Ze strany asociací zaznívá, že řada obcí a měst na slevu nedosáhne. "Podle našeho průzkumu, který se týkal 150 obcí, slevu v roce 2022 získají pouze dvě obce. Takže když na ni nemáte šanci dosáhnout, rezignujete na recyklační opatření a v podstatě přestanete recyklovat. My si přejeme slevu, která by obcím ukazovala, že čím více třídíte, tím budete platit méně," vysvětluje Stanislav Polčák.

Jakou podobu hojně diskutovaný a emoce vzbuzující zákon o odpadech nakonec získá, není zatím jasné, ještě pořád je v rukou zákonodárců − nyní je v Poslanecké sněmovně, kde ho poslanci projednávají. Proces schvalování ale po letech konečně spěje do cílové rovinky. K naplnění zákona, a tedy i stanovených cílů, ale může vést ještě poměrně dlouhá cesta. "V současné době nejsou k dispozici prováděcí vyhlášky k dílčím zákonům. Kritická vyjádření padají také na legislativní složitost a nedostatečné definování nástrojů, které v budoucnu podpoří skutečnou finální recyklaci," dodává Michal Horník.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Odpad jako surovina.