Zpomal, moc funíš, poradí triko. Umělá vlákna v oděvnictví se ladí k dokonalosti

Mnohdy mají názvy, které je složité vyslovit. Slibují, že zahřejí, odvětrají nebo vsáknou pot. A protože Češi mají výlety do přírody hodně rádi, výrobcům syntetických vláken se daří. V tuzemsku je hned několik domácích značek, které se na umělá vlákna zaměřují. Proč mají smysl a jak konkurují přírodním materiálům?

Sportovním a outdoorovým potřebám, ale i běžnému textilu kralují syntetické tkaniny. Jejich výroba je často levnější a rychlejší než produkce přírodních materiálů a snadněji se přizpůsobují požadavkům trhu. Ze syntetických materiálů je možné pořídit tričko, ponožky, kalhoty, ale i stan nebo spacák. Tím ale jejich využití zdaleka nekončí. A tak jako všechno v současné době, i syntetická vlákna a textilní materiály obecně se stávají chytrými.

Stoletá tradice syntetiky

Syntetická vlákna vstoupila do textilního průmyslu s bouřlivým rozvojem techniky a chemického průmyslu na počátku 20. století. Mezi přírodními materiály si své místo vydobyla poměrně rychle a sebevědomě. Začátkem minulého století se rozmohla hlavně viskóza. Ve 30. letech a zejména po druhé světové válce se rodina umělých vláken rozrůstala o materiály s předponou poly-. Šilo se z polyamidu, polyesteru, polyuretanu nebo polyvinylchloridu.

Uměle vytvořené látky měly nahradit drahé tkaniny. Vše vlastně začalo vynálezem umělého hedvábí. V roce 1891 spatřilo světlo světa nitrátové hedvábí a o rok později viskózové hedvábí, jehož výroba se naplno rozjela v roce 1910. Zmíněný polyamid je pak záležitostí roku 1935 a s jeho průmyslovou produkcí se začalo v předvečer druhé světové války. Komerční využívání polyakrylnitrilových a polypropylenových vláken pak spadá do 50. let. Možnosti textilnictví rozšířilo v roce 1972 gelové zvlákňování. V roce 1980 vznikla první mikrovlákna a dnes tolik skloňovaná nanovlákna byla poprvé vyrobena o šest let později.

Rozvoj umělých textilií je perspektivní i dnes, proto do něho výzkumníci investují svůj čas a průmyslníci finance i technologie. Syntetické vlákno se ve své obecné podstatě skládá z molekulárních řetězců obsahujících uhlík, vodík, kyslík a dusík − nebo alespoň z části těchto prvků. Právě složení předurčuje syntetická vlákna k tomu, aby plnila konkrétní funkce.

Velká část jejich vlastností se nechá při výrobě ovlivnit a přizpůsobit. Umělá vlákna se ladí k dokonalosti. Narůstající zájem o ekologii a udržitelný životní styl sice v posledních letech vrátil do hry přírodní materiály (například bavlnu nebo vlnu merino), umělá vlákna ale ze hry nevytlačil. Někdy se dokonce přírodní a syntetické spojuje − k ještě většímu užitku zákazníků.

Nezaměnitelná umělá vlákna

Proti umělým vláknům nejsou ani ti, kteří je dlouhodobě podrobují kritickému oku. Například Elen Klašková z Textilního zkušebního ústavu říká, že syntetiku není třeba považovat za zlo a že umělé tkaniny mají v oděvním průmyslu své místo a jejich funkce je nezaměnitelná. "Někdy zatracovaný polyester, nylon, akryl nebo polyamid mají v oděvním průmyslu své nezastupitelné místo. Díky nim se látky tolik nemačkají, drží svůj tvar a nesráží se. Ale samozřejmě záleží na způsobu použití těchto vláken. Jsou dobrý sluha, ale zlý pán," konstatuje.

Chytré textilie by mohly mít zabudovaná čidla umožňující kontrolu životních funkcí.

Zároveň upozorňuje, že v současnosti hodně firem staví svůj marketing na tom, že jsou bio a eko, a používají materiály z přírodních vláken. "I když si myslím, že právě bio a eko ve spojení s vlákny jsou spíše marketingovým tahem, mají přírodní vlákna řadu kladných vlastností, ať už je to savost, tepelná izolace nebo chladivost," dodává Elen Klašková s tím, že čistě přírodní materiály mají i negativní vlastnosti. Například se hodně mačkají, nejsou tvarově stálé, sráží se při praní. Příměsi umělých vláken mají tyto nevýhody kompenzovat.

Na druhou stranu, třeba bavlna, len, vlna nebo hedvábí jsou dlouhodobě oblíbené právě pro své užitné vlastnosti, o něž se v případě umělých textilií snaží i výrobci. "Jenže žádná textilní surovina, respektive žádné vlákno nevyniká dokonalostí ve všech vlastnostech," říká inženýrka Klašková a dodává: "Mnohé vlastnosti se dají zlepšit konečnou úpravou, přesto záleží na chemickém složení, povrchové a vnitřní struktuře, konstrukci a celkové geometrii vlákna."

Vůbec největší uplatnění zaznamenala syntetická vlákna v 60. a 70. letech předešlého století. Tehdy syntetické tkaniny masivněji nahrazovaly ty umělé. Nové a žádoucí vlastnosti, jako byla pevnost, snadná zpracovatelnost, snazší údržba nebo dlouhá životnost, si ale vybraly svou daň. Kdo měl kdy v ruce například tesil, dobře ví, o čem je řeč. Umělé materiály byly před 50 lety neprodyšné, často tvořily elektrostatické náboje a špatně absorbovaly pachy.

Tyto nedostatky se ale díky vývoji a výzkumu podařilo odstranit. "Polyesterová i další umělá vlákna se dnes vyrábí úplně jinak než před dekádami. A záleží samozřejmě i na jejich obsahu v látce. Například u košil by umělé vlákno mělo být obsaženo maximálně ze 40 procent," dodává Elen Klašková. Ostatně obsah umělých vláken v oblečení a textilu upravuje i evropská legislativa, kterou se musí řídit také výrobci v Česku. Mají například povinnost zajistit zdravotní nezávadnost textilních výrobků a poskytovat údaje o jejich složení nebo o údržbě.

Sušický High Point své produkty vymýšlí a šije v dílně kousek od tamního náměstí. Výrobky obou firem používají i profesionálové z řad záchranářů, horské služby či horských vůdců.

Foto: Václav Kozák

Štítky na oblečení ale mohou být i přesto matoucí. Když je například na tričku napsáno "bambusové vlákno", lidé si mnohdy myslí, že jde o ryze přírodní materiál. Bambusové vlákno však bývá chemicky přetvořené, ve své podstatě to je nakonec viskóza.

V outdooru vede vrstvení

Samostatnou kapitolou jsou pak umělá vlákna používaná ve sportovním nebo funkčním oblečení a v oděvech určených do přírody. "Tady by například pouze přírodní materiály neobstály. Pokud se zpotíte v bavlněném tričku, zůstane mokré a je nepříjemné na kůži. Funkční tričko umí pot z pokožky odvést a nenasákne. Jde o velice sofistikovaně vrstvené vlákno kombinující přírodní a umělé vlákno," vysvětluje Elen Klašková.

Své o tom ví producenti sportovních a outdoorových potřeb. Nedrží se přitom jen toho, co už bylo vymyšleno, ale stále inovují. Současná syntetická vlákna se často mísí s přírodními. Výsledkem jsou pak vlákna smíšená, která nesou vlastnosti obou původních surovin, a proto umí být skutečně funkční. Umělá vlákna nové generace jsou také příjemnější na dotek, měkčí a pružnější.

Například šumperská společnost Tilak používá ve své produkci nejčastěji polyamidová a polyesterová vlákna. A dobře ví, proč to dělá. "Polyamid využíváme na svrchní vrstvy, kde je výhodou mechanická odolnost, příkladem je Gore-Tex. Polyester slouží nejčastěji na zateplovací vrstvy, a to kvůli výborným izolačním vlastnostem a rychlému odvodu potu. Jako příklad mohu uvést třeba materiály Polartec Alpha Direct nebo Climashield," říká majitel firmy Roman Kamler.

Podle Kamlera nyní vede trend "lehce a rychle". "Lidé oddávající se sportu nebo outdoorovým aktivitám si oblékají několik lehkých vrstev, které se dají kombinovat, svlékat a oblékat, aby byli vystaveni nepřízni počasí jen krátce. Po éře softshellu se znovu vracejí měkké, lehké a hřejivé vrstvy v kombinaci s lehkými svrchními hardshelly, což je vlastně sendvič odolných materiálů, uprostřed kterého sedí membrána," dodává.

Téměř synonymem pro funkční prádlo, odvádějící pot a zároveň udržující tělo v suchu a teple, se stala strakonická Moira.

Foto: HN – Václav Pancer

Oblečení jako hlídací pes

Současný vývoj syntetických vláken se i nadále ubírá cestou modifikací. Nové vlastnosti se dají například už několik let naroubovat do chemické struktury vlákna. Další možností je změna geometrických tvarů a parametrů vlákna. Tak lze stvořit například ještě jemnější vlákna.

Už několik let je hitem také mechová mikrostruktura textilie, která propouští pot v podobě páry. Taková textilie dýchá, chrání, ale neprofoukne. Je to možné díky jemným kapilárám tkaniny, jež odvádějí vlhkost z pokožky do textilie. Její promyšlené vrstvy tak mají velmi dobré sací schopnosti.

Trendem jsou i multifunkční a inteligentní textilie, jimž bude podle výrobců patřit budoucnost. Ještě častěji budou složené z více vrstev a součástí. Kromě toho, že jejich záměrem bude − ostatně jako u každého jiného oblečení − ochránit člověka před nepřízní počasí, dostanou do vínku i další vlastnosti. Například budou mít antistresové účinky nebo do vlákenné struktury zapracovanou svěží vůni, která se bude uvolňovat při pohybu.

Chytré textilie by také mohly mít zabudovaná čidla umožňující například kontrolu životních funkcí u nemocného člověka nebo u lidí pracujících v extrémních podmínkách. Možná se nakonec dočkáme i toho, že na horolezce jeho funkční tričko spustí: "Zpomal, moc funíš."

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život s moderními plasty.