Rudá Čína se barví nazeleno. Dá se jí ale věřit?

Letošní Valné shromáždění OSN se zdálo ještě méně přitažlivé než obvykle, protože se odehrávalo v prázdném sále newyorského sídla Spojených národů. Své rituální projevy nepronášeli hlavy států a premiéři s ohledem na protiepidemiologická opatření na místě, ale prostřednictvím videopřenosu. Jedním z mála, kdo dokázal překvapit, byl generální tajemník komunistické strany a prezident Číny Si Ťin-pching. Nejdůležitější část své řeči věnoval snižování emisí skleníkových plynů a měl k tomu velmi dobrý důvod.

Přestože oficiální propaganda nikdy nepřipustila pochybnosti o oficiálních úspěších, velké hlavy v Pekingu nemohly přehlédnout, že kam se Čína podívá, tam se svou rostoucí asertivitou v zahraničí naráží. Jsou zhruba dva způsoby, jak se s takovým nepohodlím vyrovnat. Buď ještě zvýšit tlak a zkusit přemoci odpor, anebo najít a otevřít vlastní nečekané téma. Právě takový překvapivý krok udělal Si Ťin-pching. Čína, která produkuje největší objem emisí skleníkových plynů, byla až dosud častým terčem kritiky za svou neochotu podniknout kroky, kterými by přispěla k ochraně ovzduší. Když čínský vůdce do New Yorku ohlásil, že jeho země do roku 2030 dosáhne obratu v emisích skleníkových plynů a do roku 2060 se stane uhlíkově neutrální, jeho dvě věty zněly jako koperníkovský obrat. Prezident Si mluvil jménem země s druhou největší ekonomikou na světě, jejíž objem emisí skleníkových plynů se rovná produkci Spojených států, Evropské unie a Indie dohromady. Tyto emise se považují za nejdůležitější příčinu ohřívání zemské atmosféry.