Kam (virtuálně) za jarními výstavami

V době, kdy se kvůli protipandemickým opatřením nedá bloudit vídeňskou Albertinou, kdy není možné vynořit se z newyorského Central Parku, přeběhnout ulici, vklouznout do Guggenheimova muzea a stoupat po jeho slavné spirále kolem zdánlivě nekonečné řady uměleckých děl, zbývá jediný prostor, kde hledat umění. Také zdánlivě nekonečný. Řada velkých institucí dnes umožňuje virtuální prohlídky svých stálých sbírek, například Albertina či Leopold Museum, Wien Museum zase nabízí digitální katalog více než 50 tisíc děl. I pražská Národní galerie už dvě své sbírky přetvořila do podoby virtuální procházky. Digitalizují se ale také dočasné výstavy. Co tedy na jaře nabízí světové galerie on-line, kde všude lze brouzdat z pohodlí obývacího pokoje?

Louise Bourgeois: The Heart Has Its Reasons

Hauser & Wirth, www.vip-hauserwirth.com

Švýcarská galerie moderního umění s pobočkami mimo jiné v Curychu, Londýně, New Yorku či Somersetu zve na svých stránkách na řadu výstav. Na některé formou působivé virtuální poutě samotnými prostory galerie, jiné − třeba esteticky i myšlenkově fascinující konceptuální portréty Charlese Gainese − lze ocenit alespoň v podobě videí a reprodukcí.

Kam (virtuálně) za jarními výstavami

Dalších 6
fotografií

Mezi obrazy a sochy vlivné americko-francouzské výtvarnice Louise Bourgeois, která po celé dekády čerpala inspiraci z dětství, ze svých úzkostí i posedlostí, se lze ponořit jediným kliknutím myši. Za oknem výstavních prostor mlha a zima švýcarského lyžařského střediska Gstaad, uvnitř kresby a objekty vzniklé mezi lety 1949 a 2009. Galerie Hauser & Wirth expozici nazvala podle citátu Blaise Pascala: "Srdce má své důvody, o kterých rozum nic neví." Umělkyně, která studovala na Sorbonně filozofii a matematiku a o Pascalovi napsala závěrečnou práci, v celé své tvorbě pracuje s podobnými opozicemi: srdce a rozumu, mužského a ženského principu, organických a geometrických tvarů. Velké sochy a objekty, kterými se nejvíce proslavila, se na výstavě doplňují s niternými drobnými kresbami. Ty si lze prolistovat i na doplňujících expozicích autorčina díla. Na prezentaci nazvané prostě Drawings či v projektu Self Portrait, který rozpitvává do detailu stejnojmenný obraz z roku 2009, ciferník, kde každá hodina představuje autoportrét z odlišného období života autorky, která je časem posedlá a která sebe sama vidí jako "vězně svých emocí".

Tracey Emin / Edward Munch: The Loneliness of The Soul

Royal Academy, www.royalacademy.org.uk

Dělí je od sebe přesně sto let. Norský expresionista Edward Munch se narodil v roce 1863, britská umělkyně Tracey Eminová o století později. Syrovost emocí v díle svého předchůdce Eminová objevila ještě předtím, než nastoupila na uměleckou školu. A tato malá, ale pečlivě vybraná selekce děl obou tvůrců v londýnské Royal Academy vůbec poprvé porovnává, jaký vliv na Eminovou měl slavný modernista, kterého výtvarnice nazvala "přítelem v umění". Eminová, která obrazy osobně vybrala, skládá ve své tvorbě přímou poctu živočišným vyobrazením zmučené duše od autora slavného Výkřiku už od raných 80. let. A dvacetiminutová virtuální videoprocházka instalací tyto vazby citlivě připomíná. Kamera imituje oko diváka, trpělivě se přesouvá z obrazu na obraz a posiluje intimní vztahy mezi díly, nakolik je to takto "na dálku" možné.

Propaganda a orchideje

David Zwirner Gallery, www.davidzwirner.com

"Fascinují mě obrazy, které lžou," poznamenává německý fotograf Thomas Ruff, jehož dílo už od raných nultých let 21. století tvoří převzatý materiál. V on-line výstavních prostorách významného obchodníka s uměním Davida Zwirnera představuje Ruff nový projekt nazvaný tableaux chinois, v němž přepracovává obrazy čínské propagandy pomocí jemné manipulace a nanášení vrstev pixelů na některá místa původních fotografií. Ty pocházejí z francouzského časopisu La Chine, evropské verze propagandistické tiskoviny, kterou vydával předseda čínské komunistické strany Mao Ce Tung pro Evropu. A v podobě velkoformátových nástěnných obrazů se v nich střetává starý analogový svět s novým digitálním.

Belgický umělec Luc Tuymans u Davida Zwirnera představuje kolekci nazvanou Monkey Bussines, plnou obrazů a animací se všedními a přírodními motivy. Jeho známé jemné malby tulipánů či orchidejí ožívají v živelných animacích, kde příroda přestává být prostorem kontemplace, ale je též tísnivým místem. Tuymans se dlouhodobě věnuje vztahům mezi statickými a pohyblivými obrazy. Zneklidní vnímání diváka třeba tím, že doprostřed všední črty uhlem z karanténou vyprázdněných benátských ulic zachycených podle videa nakreslí šipku znázorňující tlačítko Play. A temná, groteskní animace opičky se dvěma činely zase odkazuje jak na hračku z dětství, tak ke staré satirické renesanční malbě. Do všech nových děl se promítá i zkušenost lockdownu, během něhož vznikla, tím spíše i obyčejné předměty či místa odkazují k širšímu společenskému pozadí.

Universal Museum of Art

www.the-uma.org

Ani do francouzských galerií se momentálně nedá vypravit. Přesto je lze nyní pohodlně navštívit na jediné adrese. Taková je alespoň myšlenka za čistě virtuální galerií nazvanou Universal Museum of Art. Na projektu se podílí nejslavnější instituce jako Centre Pompidou či Musée d'Orsay a každá z jeho výstav vtahuje do digitálního prostoru, kde si lze vystavená díla prohlédnout ve velkých detailech. Ať už jde o stará plátna Leonarda da Vinciho či expozici Od renesance do XX. století, v níž lze vidět francouzské umění z 64 různých institucí, včetně impozantní dvacetisedmimetrové nástěnné malby Paula Delaroche Hémicycle. Tucet přehlídek se věnuje například francouzské karikatuře či obrazům války, ale nechybí ani procházka moderním street artem. Místo stěn tradičních paláců se divák ocitá uprostřed betonových ruin městské džungle, odkud na něj hned v úvodu útočí ikona pouliční tvorby Banksy − svým příznačně nazvaným dílem Art Attack, vytvořeným na zdi v Palestině.

Anno's Journey: The World of Anno Mitsumasa

www.japanhouselondon.uk

Japonský dům v Londýně v osmi virtuálních místnostech představuje výběr z tvorby japonského kreslíře Anna Mitsumasy. Samouk a učitel Mitsumasa se grafice začal věnovat ve 35 letech, ilustroval mnoho převážně dětských knih, za což dostal v roce 1984 nejvýznamnější ocenění v oblasti dětské ilustrace: Cenu Hanse Christiana Andersena. S japonskou precizností vyrobená virtuální prohlídka, během níž návštěvníka obklopují zvuky houkajících vlaků i v ozvěnách se vracející kvákání ptactva, zve do světa Mitsumasových nenápadných, ale puntičkářsky detailních obrazů, ovlivněných evropskými i japonskými tradicemi. Nechybí ukázky z jeho slavné knihy Anno's Journey, kde kreslíř cestovatel vytvořil idylický panevropský svět, fantasii, v níž se mísí folklorní a historické vlivy i odkazy na díla oblíbených tvůrců Maneta, Seurata či van Gogha. Mezi 89 díly jsou také Mitsumasovy rané geometrické hříčky bořící pravidla perspektivy či hravé vyobrazení znaků japonské abecedy.

The Sky was Blue the Sea was Blue and the Boy was Blue

Victoria Miro, www.vortic.art

Modrá je v přírodě vzácná barva. A také drahá. Odráží teskné nálady duše i nekonečný horizont nebe. Galerie Victoria Miro vystavuje on-line díla 19 předních světových malířů, v jejichž tvorbě hraje modrá důležitou roli. Virtuální prostor galerie se při každém otočení "hlavou" mění a přechází z ultramarínové přes kobaltovou do blankytné, tyrkysové i pruské modři. Název výstavě dal obraz portugalské malířky Pauly Regové čerpající z folkloru. Nahý chlapec tu leží na břehu moře a vstřebává různé odstíny modře z vln i z nebes. Brit Idris Khan uhrane velkoformátovou geometrickou abstraktní plochou, která připomíná tvorbu Marka Rothka, Španěl Secundino Hernández se ve své dynamické abstraktní krajině pokusil dle vlastních slov zachytit "spektrum různých nadpozemských modří, které se zdánlivě rozplývají v soucitném prázdnu". Vedle letošních Hernándezových abstrakcí sedí Dva básníci ze stejnojmenného obrazu amerického malíře Miltona Averyho z roku 1963, pohlcení nazelenale modrým prostorem. Ať už jde na obrazech o mytologické výjevy či o obyčejné dveře tvůrcova newyorského studia, ať hledíme na miniatury či velká plátna, digitální prostředí dovede takřka plnohodnotně pohltit. A rozprostřít kolem modrou, coby barvu z hlubin nitra, dálek mezopotamského dávnověku i z výšin nadpozemských abstrakcí.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Henry Taylor

Hauser & Wirth, www.vip-hauserwirth.com

Na další virtuální prohlídku v somersetské pobočce Hauser & Wirth zve už socha na trávníku před galerií. Lidské tělo, které má místo hlavy paroží, při jistém úhlu pohledu skoro jakoby navazovalo na korunu nedalekého stromu. Americký malíř a sochař Henry Taylor ostatně svou tvůrčí metodu nazývá lov a sběr. Nejvíce je to vidět na sochách a objektech seskládaných z různých typů materiálů a z nejběžnějších předmětů, role toaletního papíru i lahve od mléka se tu snadno mění v umění. Ale i jeho malby vytvářejí kulturní krajiny posbírané ze silně osobních zkušeností, čerpající z komunity a lidí, kteří jsou mu nejbližší.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Investice do umění.