Spolupráce pohraničí jednotlivých států je pro EU velmi důležitá, pomáhá inovacím i kulturnímu a ekonomickému rozvoji. Česko coby soused má za sebou velký kus práce.

Dramatické barevné nasvícení, divoké pohyby a gesta, rozšafné scény. Hra Rej vídeňského autora Arthura Schnitzlera je založena na deseti rozhovorech párů před milostným aktem a po něm. Není divu, že sexuálně laděná inscenace budila už v době svého vzniku v 19. století povyk. V Berlíně a ve Vídni dokonce způsobilo tohle divadelní představení skandál a jeho knižní podoba byla až do roku 1982 zakázána.

Na prknech libereckého divadla F. X. Šaldy hra Rej před třemi lety také působila exoticky, tentokrát však z jiných důvodů. Je to mezinárodní divadelní počin tří evropských států − Česka, Polska a Německa. Režie se ujala německá režisérka Dorothy Szalma, postavy ožily těly německých, českých i polských herců.

Letos půjde na sousedství méně peněz

Evropská unie investovala v minulém období 2014–2020 celkem 6,6 miliardy eur do více než stovky programů spolupráce mezi regiony a jejich partnery. Český podíl činil celkem přes 303 milionů eur, tedy téměř osm miliard korun. Teď v nadcházejícím období 2021–2027 získá Česko na přeshraniční spolupráci jen přes 277 milionů eur, tedy přes sedm miliard korun.

Právě přeshraniční kooperace je v rozpočtu EU největší složkou programů zaměřených na spolupráci. Projekty běží podél všech vnitřních a vnějších hranic unie.

Celkem poběží pět programů přeshraniční spolupráce: Česko–Polsko, Česko–Slovensko, Česko–Rakousko, Česko–Bavorsko a Česko–Sasko.

Koprodukční inscenace Rej je projekt mezinárodní divadelní spolupráce s názvem J-O-Ś. Jmenuje se podle vrcholů hor Ještěd − Oybin − Śniežka a jde o dlouhodobé kreativní partnerství mezi Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, Gerhart-Hauptmann-Theater Görlitz-Zittau v německé Žitavě a Teatr im. Cypriana Kamila Norwida v Jelení Hoře v Polsku.

Jde o jeden z mnoha příkladů přeshraniční spolupráce států Evropské unie. Pomocí projektů jako tento chce unie odbourat bariéry mezi sousedskými státy, v tomto případě mezi Českem, Saskem a Polskem. Divadlům se na projekt podařilo získat dotaci z prostředků Programu spolupráce Česká republika − Svobodný stát Sasko z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Jak to bývá u většiny evropských přeshraničních projektů, nejedná se zdaleka jen o jedno nastudování hry, ale o celý soubor aktivit, které mají posílit sousedskou vzájemnost. Byl to tříletý projekt a měl několik fází. „Žitavské divadlo uvádělo české autory a my německé s tím, že realizační týmy byly česko-polsko-německé. Pak naše divadlo hostovalo v Žitavě a žitavské divadlo u nás,“ říká ředitelka Divadla F. X. Šaldy Jarmila Levko. Vybraná představení v libereckém divadle také doprovázely titulky, aby publikum všemu rozumělo.

„Společně s žitavským divadlem jsme také třikrát ročně vydávali dvojjazyčné divadelní noviny, distribuované v Německu i Česku se zacílením na celý Liberecký kraj a Žitavsko. Organizovali jsme abonentní skupiny, kdy Češi, Němci a Poláci jeli na vybraná představení do všech tří divadel. Pořádali jsme také mezinárodní divadelní dílny pro mládež − v Liberci i v Žitavě s účastí i polských lektorů,“ dodává Levko. Zaměstnanci libereckého divadla také jezdili na stáže do Žitavy, kde Češi v rámci projektu navštěvovali kurzy němčiny a Žitavané zase chodili na kurzy češtiny. Vrcholem spolupráce se stalo právě divadelní představení Rej.

Divadlo stírá trauma z druhé světové války

Projekt spolupráce divadel tří sousedských států trval od roku 2016 do roku 2019 a EU na něj poslala 706 tisíc eur, tedy přes 18 milionů korun.

„Díky malé vzdálenosti spolupráce fungovala velmi dobře a intenzivně, hlavně se Žitavou. Z Liberce tam jste autem za dvacet minut. Žitava má pro nás potenciál v divácké základně. Nemají tam operu, za tou musí až do Gorlitzu. Ale do Liberce je to blíž a opera je tu velmi kvalitní,“ vysvětluje Levko.

Přímo Divadlo F. X. Šaldy na projekt získalo z EU bezmála 119 tisíc eur, tedy tři miliony korun, a jak ředitelka Levko říká, bez nich by většinu akcí nemohli realizovat. „Projekty přeshraniční spolupráce jsou pro nás velmi důležité. Žijeme tu vedle sebe a kdo jiný než umělci by to měl vnímat a podtrhnout? Sbližování se přes kulturu je myslím to nejpřirozenější,“ je přesvědčena Levko.

Upozorňuje ale, že podporu sousedské vzájemnosti z EU je potřeba vnímat v dlouhodobém horizontu. „To je rozdíl od dotace do něčeho, co je vidět hned − třeba do opravy silnice. Trauma z druhé světové války a z odsunu Němců z příhraničí tu stále ještě je. Projekt hodně pracoval i s mladými lidmi, třeba na workshopech a festivalech. Věříme, že s generací dnešních dětí a mladých lidí už toto trauma zmizí,“ doufá Levko.

Sousedské akce Česko rozběhlo před 27 lety

V přeshraniční spolupráci, kterou EU u svých států cíleně podporuje, ale zdaleka nejde jen o kulturní sbližování, tak jako v případě libereckého divadla. Má i mnohem pragmatičtější cíle. Evropská unie chce vzájemnou výměnou mezi státy posílit například regionální inovace nebo navázat nové spolupráce mezi malými a středními podniky a odvětvím výzkumu a vývoje. „Zároveň se zabývá otázkami životního prostředí a podporuje účinné a udržitelné využívání přírodního a kulturního dědictví,“ dodává Martin Svášek, tiskový atašé Zastoupení Evropské komise v Česku.

V rámci projektu vznikla mapa Zlaté stezky, etapový průvodce v Česku a v Bavorsku.
V rámci projektu vznikla mapa Zlaté stezky, etapový průvodce v Česku a v Bavorsku.
Foto: Jiří Strašek

Ačkoliv Česko vstoupilo do Evropské unie až v květnu 2004, programy přeshraniční spolupráce využívá už od začátku 90. let. „Za těch 27 let, co Česko prostředky přeshraniční spolupráce využívá, se podařilo udělat v příhraničí opravdu velký kus práce. Pokud se blíže podíváme třeba jen na spolupráci v česko-bavorském příhraničí, od roku 1994 až do současnosti bylo podpořeno více než sedm set velkých a přes 1700 malých projektů částkou převyšující čtyři sta milionů eur,“ vypočítává Petr Osvald, který dlouho působil ve Výboru regionů EU, což je poradní orgán EU v Bruselu, a nyní působí jako poradce ve Svazu měst a obcí ČR pro kohezní politiku.

Jako velmi úspěšný projekt vnímá například spolupráci zdravotnických záchranných služeb. Jejím hlavním přínosem bude takzvané pomáhání bez hranic. „Má to přinést zvýšení rychlosti, kvality a efektivnosti záchranných zásahů v celém česko-bavorském příhraničí. Součástí projektu jsou také cvičení společných záchranných akcí při dopravních, přírodních a dalších katastrofách,“ přibližuje Osvald.

Dodává, že přeshraniční spolupráce má velký význam především v územích, jejichž přirozený vývoj narušila železná opona. „Tahle spolupráce vytváří podmínky pro skutečnou společnou Evropu bez hranic, a to nejen hranic geografických, ale i ekonomických, jazykových, sociálních a tak dále. EU se sice tváří, že funguje jako celek, ale ve skutečnosti se její společné politiky realizují právě na národních úrovních, a ne nadnárodně,“ upozorňuje Osvald.

Za zásadní považuje také projekt Zlatá stezka − síť turistických cest na zelené střeše Evropy. Vznikly díky ní nové turistické trasy, které zpřístupnily turistům i široké veřejnosti přírodní dědictví Českého lesa, Šumavy, Bavorského lesa a Hornofalckého lesa. Celá tato oblast se tak stala největším regionem pro pěší turistiku v Německu a Česku. „Příprava i realizace tohoto projektu trvaly přes tři roky. Nejtěžší bylo vymyslet, kudy v terénu by měla stezka vést. To se nám podařilo i díky spolupráci s Klubem českých turistů a také díky pracovníkům regionálních agentur v jižních Čechách a Plzeňském kraji, kteří osobně celou plánovanou trasu prošli,“ přibližuje Eva Borsányi, hlavní projektová manažerka Jihočeské centrály cestovního ruchu.

Prosperující Česko

Stáhněte si přílohu v PDF

Hlavní trasa české Zlaté stezky měří skoro tři sta kilometrů, celková délka tras na území Jihočeského a Plzeňského kraje je přes šest set kilometrů. „Celá síť včetně bavorské navazující stezky Goldsteig měří přes dva tisíce kilometrů. Dá se zde tedy strávit jak hezký prodloužený víkend, tak třeba dvoutýdenní dovolená,“ doporučuje Borsányi.

Expert: EU má víc vnímat regionální rozdílnost

Ne všechno ohledně spolupráce regionů se ale dá hodnotit jednoznačně kladně. Jak vysvětluje Petr Osvald, právě na hranicích členských států Evropské unie většinou leží hospodářsky slabší regiony. „Bohužel unie často nevnímá diametrální odlišnost podmínek na jednotlivých hranicích, kdy například přímo na hranici mezi Francií a Lucemburskem stojí společná univerzita a na česko-bavorské hranici je široko daleko les a národní park. EU se bohužel snaží uplatňovat univerzální celoevropské cíle a přístupy všude, místo aby poskytla naprostou flexibilitu tak, aby bylo možné využívat fondy poskytované na přeshraniční spolupráci co nejefektivněji dle místních podmínek,“ vytýká Osvald.

„Zjednodušeně řečeno na Šumavě budete těžko vytvářet výzkumná centra jako v lucemburském příhraničí, ale lze zde výrazně rozvíjet cestovní ruch a podobně,“ uvádí příklad Osvald a doporučuje, aby v případě přeshraniční spolupráce Evropská unie ještě mnohem více než jinde hleděla na přínos pro obyvatele daného území a na místní socioekonomický rozvoj.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Prosperující Česko.

Související