Lepší pochopení událostí na Tchien-an-menu nám mohlo ušetřit třicet let iluzí

Historická výročí bývají rutinní záležitostí – ale jen tam a tehdy, kde je rutinní záležitostí i historie samotná. Když je historie zpochybňovaná či přepisovaná, začínají jubilea žít vlastním životem. Typickým příkladem je dnešní výročí krvavého potlačení masových demonstrací v Pekingu a jinde v Číně v roce 1989. 

I u nás probíhají připomínky těchto událostí občas kuriózním způsobem, případně vůbec, v závislosti na tom, jaký právě panuje v zemi režim nebo politická atmosféra. První tryzna za Tchien-an-men se v Československu pořádala nikoliv na celé, ale na poloviční výročí 4. prosince 1989. Vzpomínkový průvod Prahou měl záhy po sametové revoluci nahradit občanské protesty proti masakru v Číně, které se nemohly uskutečnit bezprostředně po události půl roku předtím. Po čtvrt století v roce 2014, kdy vrcholil Zemanův „restart“ vztahů s ČLR, se zase trochu křečovitě namísto 25. výročí tragických událostí v Pekingu oficiálně připomínalo 65. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Novou Čínou a komunistickým Československem v roce 1949.  

V ČLR samotné jsou výročí i událost sama vymazány z oficiálních dějin, a do značně míry i z obecného povědomí. Nepohodlná je nejen připomínka nasazení armády a tanků proti vlastnímu obyvatelstvu, ale i demokratické hnutí, jež mu předcházelo. Zejména letos, v době pompézních oslav stého výročí založení Komunistické strany Číny, se veškeré skvrny na její pověsti důsledně retušují. Nově se zvláštním zákonem kriminalizují samotné pochybnosti o závazném oficiálním výkladu dějin strany (a tedy celých moderních dějin Číny).