Konec dobrý, všechno dobré, říká se. Nebo také konec vše napraví. Ještě lepší však je, když se z historie pokažené či problematické kořeny happy endů nevytěsňují.
Třeba patos příběhu zrodu pražského Národního divadla už bezmála 140 let užitečně vyvažujeme hořkou pilulkou ponaučení z požáru sotva dokončené budovy v roce 1881. A stejně intenzivně jako květnové oslavy konce druhé světové války naštěstí prožíváme i výročí, kdy pozdější vítězové naopak na počátku konfliktu selhali. Tím nám Mnichov, politika appeasementu či „válka vsedě“ coby alibi Západu po napadení Polska pozitivně slouží jako mementa, která už demokraté nesmí opakovat.
Jenže v oné době došlo i k jinému kolapsu, který se bohužel tolik nepřipomíná. Respektive dnes zaniká v hřmotu každoročních přehlídek na Rudém náměstí, mylně posilujících gloriolu ruské neporazitelnosti. Před 80 lety, 22. června 1941 brzy ráno, přepadlo hitlerovské Německo Sovětský svaz. A hned v prvním týdnu wehrmacht hladce obsadil Litvu plus velké části Lotyšska, Běloruska a Ukrajiny a pronikal rychle dál na východ.
Ještě na vás čeká 90 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.