Vychovatelky nazývá tetami, řediteli neřekne jinak než strejda. U chovanců dětských domovů nic překvapivého. Jaroslavu Holakovskému z Tachova je však už třicet let. A se strejdou a tetami se potkává v tamním „děcáku“ už dvacet dva roků. Hovoří o nich jako o šťastnějším období svého života. Do osmi let se potuloval s matkou a mladší sestrou po ubytovnách, spali i na nádražích či hřbitovech. Až poté úřady Jaroslava se sestrou umístily do dětského domova. „Bylo to vysvobození, žilo se nám mnohem lépe než předtím,“ říká mladý muž, který se tehdy poprvé mohl těšit z dostatku jídla, teplé vody a vlastní postele.

Zbývá vám ještě 95 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se