Řeka naděje pro země jako Bohemia

Vlastně je nutno říct, že jsem poslední dobou hrdý na odkaz naší země ve světě. Naše bohémská povaha se postavila jak Rusku, tak Číně. Náměstí před ruskou ambasádou jsme přejmenovali na náměstí Borise Němcova, hlasitého ruského kritika Putinova režimu, zavražděného nájemnými vrahy v roce 2015. Sochu Koněva jsme odstavili, kam jsme chtěli. Mezitím jsme v Řeporyjích postavili malý skromný pomníček Vlasovcům, rovněž proti vůli Moskvy. A zároveň jsme nedávno razantně vyhostili podstatnou část ruské ambasády. Podobně tak proti vůli totalitní Číny navštívil předseda Senátu Vystrčil Tchaj-wan, a to přes veškeré tlaky, výhrůžky a řinčení zbraní Pekingu.

A co se stalo? Podobně jako s výhrůžkami Ruska: vlastně nic. Jak Rusko, tak Čína se snažily chovat, jako bychom se jim zodpovídali a jako bychom je měli žádat o povolení, kam s jakou sochou a kam naši ústavní činitelé mohou či nemohou jezdit. Obě velmoci se tvářily, jako by si s Českou republikou – Bohemií, mohly dělat, co se jim zlíbí. Jsme přece jejich vazaly ještě z dob Sovětů. A ač na jejich kartu vsadili oba žijící prezidenti, a ten současný zcela otevřeně z Hradu udělal jejich detašované pracoviště, veškerá jejich snaha se obrátila vniveč. Zachovali jsme se nejen jako sebevědomá a suverénní země, ale ještě jsme projevili zřídka viděnou odvahu i u větších států Západu.