Pokud se vláda neumoudří, budeme možná jednou vydělávat jen na správu svých dluhů

Ratingové agentury, naposledy to byla Moody’s, opakovaně upozorňují na nestřídmou rozpočtovou politiku naší současné vlády. Vláda si přitom nestanovuje žádné významné cíle v oblasti konsolidace veřejných financí, a výdajová nestřídmost tak pokračuje: sněmovna nedávno odsouhlasila 300 Kč navýšení penzí nad valorizaci a výchovné 500 Kč za každé vychované dítě.

Absurdní záležitostí se zdá také například premiérův slib dva dny volna jako odměna státním zaměstnancům za naočkování se proti covidu se zpětnou platností od počátku roku, tedy i pro ty, kteří se nechali očkovat například hned po Novém roce.

Na druhé straně se přitom vláda postavila poněkud rozpačitě k pomoci z veřejných financí na odškodnění lidí poškozených červnovým úderem tornáda na jižní Moravě, tedy těm, kteří pomoc jednoznačně potřebovali. Po matném pokusu zahrnovat do limitu pro odškodňování i peníze sbírek ze vzedmuté solidarity a fakticky je tak znárodnit nakonec po reakci veřejnosti vzala vláda tuto myšlenku zpátky. V konstrukci odškodňování však přesto zůstal nepochopitelný fakt, že se poškozeným odečetlo sedmdesát procent z výše pojistného plnění od komerčních pojišťoven. Je to akt zjevné diskriminace a budoucí demotivace těch, kteří projevili zodpovědnost za ochranu svého majetku pojištěním nemovitosti, na rozdíl od těch, kteří tuto zodpovědnost necítili. 

Neexistence vládní strategie pro snížení rozpočtových deficitů a stabilizaci a snížení státního zadlužení má přitom zásadní vliv na úroveň naší dluhové služby. V současné době si na finančním trhu půjčujeme dráž než drtivá většina evropských států, lépe je na tom i Řecko, jehož náraz představ o welfare state na ekonomickou realitu ještě máme v živé paměti. A časem to může být jen horší, budeme-li nestřídmou rozpočtovou politikou pokračovat v pozvolném ztrácení důvěry před věřiteli.

Jinými slovy můžeme dojít až k situaci, že budeme vydělávat jenom na náklady dluhové služby a už nezbude na nic jiného. Tím odsuzujeme další generace ke stále složitější situaci, která se nebude napravovat lehce. Toto všechno bychom měli mít na paměti, až půjdeme na podzim volit.