Raději trpět fyzicky než duševně. Oběti znásilnění v Česku se satisfakce často nedočkají, říká advokátka

Každá desátá žena v Česku se během svého života stane obětí znásilnění. Jen dvě procenta případů ale skončí odsouzením pachatele. Podle údajů organizace Konsent, která se zabývá sexuálním násilím, většina pachatelů svou oběť velmi dobře zná a ve zhruba polovině případů čin spáchá vlastní partner. Dopad znásilnění na život obětí navíc bývá  bagatelizován. Mírné tresty, se kterými pak pachatelé často odcházejí od soudů, pro tyto oběti neznamenají žádnou satisfakci, říká v rozhovoru pro HN advokátka Lucie Hrdá, která se této problematice věnuje ve své praxi.

HN: Každý druhý pachatel znásilnění je v ČR potrestán podmíněným trestem. Přinese takový trest oběti nějaké zadostiučinění za způsobené trauma?

Vůbec, naopak to pro ně znamená proces sekundární viktimizace. Ten funguje tak, že oběť trestného činu ztrácí tzv. ideu spravedlivého světa. V té žijeme každý, od dětství nám vyprávějí v pohádkách, že zlé věci se dějí špatným lidem, čemuž věříme do určité míry i v dospělosti. Najednou se vám ale přihodí něco špatného a říkáte si, jak k tomu mohlo dojít? Já jsem přece dobrý člověk. A pak čekáte, že se stát bude snažit toto vychýlení rovnováhy vrátit nějakým způsobem zpátky, čekáte, že vám váš svět a jeho pokřivení napraví. Čím? Spravedlivým potrestáním viníka. Což se v okamžiku, kdy za takto zraňující trestný čin ukládá soud bagatelizující trest, neděje. Trestný čin znásilnění dle viktimologie znamená dokonce větší zásah pro oběť než pokus vraždy. Oběti znásilnění velmi často mluví o tom, že by byly raději pobodány než znásilněny. Způsobené trauma je tak závažné, že by to raději přetavily v bolest fyzickou než trpět takto duševně. Znásilnění se totiž taky občas označuje jako vražda duše. Ukládání podmíněných trestů pro oběti rozhodně nepředstavuje jakoukoliv satisfakci a myslím si, že odborná veřejnost (tedy i někteří soudci, státní zástupci a znalci) stále zastává bagatelizující názor na to, co znásilnění, sexualizované násilí a podobné delikty vůbec pro oběť znamenají.

HN: Je tedy v Česku přístup k domácímu násilí a sexuálním deliktům obecně zlehčován?