Do nejdůležitějších voleb v sousedním Německu za dlouhé roky zbývá týden. V neděli tamní voliči rozhodnou, kdo nahradí vlivnou a oblíbenou Angelu Merkelovou v křesle šéfa spolkové vlády. Vyhráno nemá nikdo – ani dosud vládnoucí Křesťanskodemokratická unie (CDU) v čele s Laschetem. Toho Merkelová osobně podpořila, její favorit má ale potíže. A stejnou stranu chce v Berlíně zastupovat i Nienhaus.
„Ano, to jsem já, pojďte, vezměte si moje volební noviny,“ oslovuje kolemjdoucí, jejichž věkový průměr se pohybuje kolem 70 let. „To víte, ve všední den jezdíme spíš na méně frekventovaná místa, o víkendech jsme dole v centru města,“ říká reportérce Aktuálně.cz Nienhaus a krčí rameny.
Žije a pracuje v Berlíně jako vysoce postavený manažer jednoho z významných mediálních domů, pochází ale z nedalekého Hohenlimburgu. Ten patřil mezi obce, které nejvíce zasáhla ničivá červencová povodeň. V celém Německu ji nepřežilo skoro 200 lidí.
„Byl jsem se tam podívat den poté,“ svěřuje se. Z kapsy vytahuje mobilní telefon a ukazuje fotografie, na kterých stojí u hromady suti. Sportovně elegantní oblečení pro tu příležitost vyměnil za pláštěnku a holínky.
Německý Bundestag se obsazuje podobně jako česká Poslanecká sněmovna vždy na čtyři roky. Systém, jakým tu lidé hlasují, je ale složitější. Na rozdíl od Česka má každý volič dva hlasy: tím prvním volí konkrétního kandidáta – vyhraje jednoduše ten politik, který dostane v každém z 299 okrsků nejvíce hlasů. Takto se o zvolení snaží Christian Nienhaus i Matthias Hauer. Druhým hlasem pak voliči vyjadřují podporu kandidátní listině celé strany. Těch má každá partaj 16, jednu v každé spolkové zemi federální republiky. Kolik kandidátů z každého seznamu se do parlamentu dostane, je pak výsledkem komplikovaného přepočtu. Kroužkování a přeskakování pořadí není možné. Na kandidátní listině v Severním Porýní-Vestfálsku se o hlasy voličů uchází Armin Laschet.
Potopa se tady v Porýní stala důležitým tématem před klíčovými parlamentními volbami. Zdejším zemským premiérem je totiž právě předseda CDU a volební lídr partaje Armin Laschet. Když strana volby vyhraje, nejspíš se stane místo Merkelové novým kancléřem.
To ale nebude jednoduché. Než přišla velká voda, konzervativci v průzkumech jednoznačně vedli. Teď zaostávají za sociálními demokraty podle různých odhadů o dvě až šest procent.
„Laschet je dobrý zemský premiér, ale není vhodným člověkem do kampaně. V dnešní době sociálních sítí a všudypřítomných objektivů novinářů musí člověk jasněji prezentovat, co zastává a proti čemu se naopak vymezuje, musí trochu polarizovat,“ říká zkušený mediální manažer Nienhaus.
V odpovědi na otázku, co podle něj stojí za propadem konzervativců z poslední doby, má jasno. „Naše kampaň narazila, když se Laschet po povodních smál na záběrech televizních kamer,“ připomíná poklesek při smutečním projevu německého prezidenta, věnovaném téměř 200 tragicky zesnulým Němcům. „Způsobilo to mediální pozdvižení a od té doby nám klesají preference. Ptají se mě na to i lidé během předvolebních setkání. Rozdáváme letáky, bavíme se s nimi o různých věcech… vždy ale nakonec dojde na Lascheta,“ dodává.
S Nienhausovou analýzou souhlasí také experti. „Po těch záběrech se Laschetova už tak nejistá image rozpadla,“ míní Jürgen Falter, politolog z Univerzity v Mohuči. Zdůrazňuje, že ačkoliv Lascheta podporuje oblíbená končící kancléřka, další představitelé jeho strany rozhodně tak nadšení nejsou.
Odkaz Merkelové v Evropě? Udělala z rozšíření na východ realitu, tvrdí finský expremiér Stubb
Nienhaus mezi hlasité kritiky Lascheta rozhodně patří. Kdyby bylo po jeho, nestál by v čele strany jako předseda ani by CDU nevedl do souboje o mandáty a s nimi i kancléřské křeslo.
Manažer z Berlína je ale navzdory nepříznivému vývoji situace v klidu. „Po volbách se vrátím tak jako tak do Berlína. Buď jako poslanec, nebo ke své práci ve vydavatelství,“ uzavírá Nienhaus s úsměvem.
V Porýní do Německého spolkového sněmu (Bundestagu) kandiduje i sám Laschet. Podle aktuálních průzkumů mandát nejspíš získá, není to ale zas tak důležité: potenciální kancléř ho podle německých volebních pravidel nepotřebuje.
Tři strany místo dvou
Od té doby, co své kandidáty na šéfa nové vlády představily tři hlavní německé politické strany, stihly se už všechny vystřídat i na prvním místě v průzkumech. Kromě konzervativců Angely Merkelové, kteří slibují ochránit německý průmysl a pracovní místa, mají šanci na kancléřství v Berlíně i sociální demokraté (SPD) v čele se spolkovým ministrem financí Olafem Scholzem. Ti voliče přesvědčují slibem zvýšení minimální mzdy nebo daní pro bohatší Němce. Poslední z trojice jsou Zelení se svou předsedkyní Annalenou Baerbockovou. Ti tradičně sází hlavně na řešení klimatické krize.
Je nejlidnatější a čtvrtou největší spolkovou zemí v Německu. Jedná se o silně průmyslovou oblast, jejíž bohatství v minulosti záviselo na uhelném a ocelářském průmyslu a těžbě surovin. Také z toho důvodu bylo Porýní a Porúří po první světové válce okupováno na základě Versailleské mírové smlouvy vítěznými mocnostmi. V roce 1936 nacistický diktátor Adolf Hitler oblast klíčovou pro zbrojní průmysl znovu obsadil. Ta se pak stala terčem řady spojeneckých bombardování, a mnoho zdejších měst proto dnes vypadá zásadně jinak než před druhou světovou válkou. Správním centrem je Düsseldorf, největší je ale Kolín nad Rýnem. Spolu s Dortmundem, Essenem, Bochumem, Wuppertalem a dalšími městy tvoří obří aglomeraci s více než 10 miliony obyvatel. Své sídlo tu mají energetičtí giganti E.ON a RWE, ocelárny Thyssenkrupp nebo letecká společnost Lufthansa. Ze zdejších obyvatel je 18,5 procenta ohroženo chudobou, což řadí Severní Porýní-Vestfálsko na páté nejhorší místo v Německu.
Zhruba od konce srpna jsou ve vedení sociální demokraté, naopak CDU/CSU se v jednom z dotazování dokonce propadla pod dvacetiprocentní hranici – to se konzervativcům nikdy na celoněmecké úrovni nestalo. Od té doby jim procenta opět mírně rostou.
Jak zdůrazňují politici i analytici, skutečně zásadní otázka proto zůstává i krátce před volbami nezvykle otevřená: jaký manévrovací prostor budou mít jednotlivé strany po volbách k uzavírání vládních koalic? V Německu federální vládu zatím vždy sestavovali dva koaliční partneři, teď budou nejspíš potřeba tři. Teoreticky možné by bylo pokračování takzvané velké koalice křesťanských demokratů se sociálními demokraty, což si ale nepřeje ani jedna ze stran, ani voliči.
Sama CDU/CSU začala v posledních týdnech hlasitě varovat před možným posunem německé politiky výrazně doleva. To by podle konzervativců nastalo, pokud by se nyní nejoblíbenější sociální demokraté domluvili se Zelenými a také malou postkomunistickou stranou Levice.
Tyto obavy sdílí i voliči konzervativní strany, se kterými reportérka deníku Aktuálně.cz na západě Německa mluvila. Zásadní roli ale hraje i Laschetův nešťastný výstup v čase povodní. „Před záplavami jsem chtěla oba své hlasy věnovat CDU, teď jsem ale jeden místo toho dala pravicovým liberálům,“ svěřuje se v centru Düsseldorfu mladá maminka Margret. Už má odvoleno, hlasovala v předstihu poštou. Leichlingen, malé město, odkud pochází, také zasáhla velká voda. „Laschet se mi vůbec nelíbí, zároveň se ale bojím toho, že se Německo přikloní příliš doleva,“ vysvětluje, proč se rozhodla svou volbu změnit v neprospěch konzervativců jen částečně.
Věšíme ho všude!
O nebezpečí zleva hovoří ve své parlamentní kanceláři v Essenu také spolkový poslanec Matthias Hauer. V roce 2013 se mu tady u sebe v okrese podařilo prolomit desítky let trvající dominanci sociální demokracie, teď už svoje křeslo v berlínském Bundestagu obhajuje podruhé. Na rozdíl od Christiana Nienhause má velkou šanci na úspěch. A také je jednoznačně fanouškem Armina Lascheta.
„Věřím, že bude kancléřem. Je podle mě tím pravým pro tuhle zemi,“ říká mladý politik přesvědčeně. Před vchodem do místnosti, kde probíhá rozhovor, visí na zdi portrét šéfa strany hned vedle podobizny Angely Merkelové. „Máme tady nepořádek, musíme ještě roznést spoustu plakátů. I ty s Laschetem, věšíme je všude,“ zdůrazňuje, když procházíme kolem vysoké hromady barevných plachet. Německá média v posledních týdnech opakovaně upozorňovala na to, že na řadě míst, nejen tady na západě země, billboardy a plakáty s lídrem podezřele schází.
Ke stejnému závěru docházíme v už zmíněném Hagenu, tady v Essenu, ale také v Düsseldorfu, správním centru spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Dokonce přímo naproti sídlu zemského premiéra rozhodně převažují červené plakáty socialistů – i když jeden Laschet se sem ještě vešel.
„Trend na celoněmecké úrovni nám teď není úplně nakloněn, to je pravda,“ připouští poslanec Hauer. O to důležitější budou podle něj dny zbývající do voleb. Z jeho vyjádření je jasné, že považuje za zásadní se teď vymezit kromě Levice i proti Zeleným, ale hlavně proti sociální demokracii, se kterou až dosud jeho strana spolupracovala. Sám by upřednostnil povolební dohodu s pravicovými liberály ze strany FDP. Ta vládne tady na Rýnu.
„Olaf Scholz byl dlouho mimo radar. To se změnilo, když se dostal do čela,“ říká Hauer. Doufá proto, že i ministr financí se dočká kritiky v médiích. Zmiňuje přitom dva hlavní Scholzovy „prohřešky“: nezvládnuté zajištění pořádku při násilných protestech během summitu G20 v Hamburku v roce 2017, v době, kdy byl sociální demokrat primátorem přístavního města. A pak také jeho selhání v aféře Wirecard, největšího finančního podvodu v německých dějinách. Hauer se případu věnoval jako člen parlamentní vyšetřovací komise a jeho závěr je jednoznačný: ministr Scholz měl podvod na státu i věřitelích s miliardovými škodami včas rozpoznat a zarazit.
Jenže voličům nejspíš tyhle věci, zdá se, příliš nevadí. Stejně jako to, že Scholz spolupráci s postkomunistickou Levicí zcela vyloučit odmítá. Voliči ho považují za nejschopnějšího a nejvhodnějšího kandidáta, nejlepší vysvědčení dostává i po televizních debatách se svými dvěma hlavními oponenty: Laschetem a Baerbockovou. A to navzdory tomu, že mu Němci, věrní typickému smyslu pro humor založenému na slovních hříčkách, přezdívají Scholzomat – protože občas své výroky opakuje strojeně jako automat.
Vysvětlení, kde Scholz najednou takovou oblibu vzal – vždyť ještě v červenci jeho sociální demokracii průzkumy přičítaly podporu zhruba 15 procent, zatímco konzervativcům bezmála dvojnásobek –, se podle analytiků hledá těžko.
„Kampaň se letos kvůli povodním výrazně protáhla,“ vysvětluje Matthias Dilling, expert na německou politiku z britské University of Oxford. A Scholz proto podle něj možná jenom stihl napáchat méně očividných chyb. V případě Baerbockové to bylo opakované podezření z plagiátorství, kterého se dopustila v předvolební publikaci.
Výsledkem je situace, kdy 82 procent Němců považuje za nejasné, kdo volby vyhraje – průzkum zveřejnila televize ZDF před týdnem. Ve spolkové republice je taková míra nejistoty velmi neobvyklá – pro srovnání, před čtyřmi lety volby považovalo touto dobou za vyřešené skoro 60 procent dotazovaných. Těch, kteří se stále nerozhodli, komu svůj hlas dají, je přitom letos stejně, nebo dokonce o něco méně (zhruba 38 procent). Roli ale mohou hrát i korespondenční hlasy, kterých bude tentokrát výrazně víc než posledně.
Sázka na liberály
Sebastian už sice ví, jak příští neděli odvolí, se svými plány se ale svěřit nechce. V jednom jasno má: Lascheta a CDU by nepodpořil, povodeň nepovodeň. Záplavy pro něj ostatně zas tak zásadním tématem nejsou. „Musím ale říct, že letos je to hodně o symbolech. Obrázky z míst zasažených záplavami jsou silné. A vnímám okolo sebe, že to tak má řada lidí,“ dodává mladý muž z Düsseldorfu.
I proto politologové předvídají, že po volbách čekají zemi na konci září dlouhá a složitá vyjednávání o podobě budoucí vlády. „Jsem přesvědčen o tom, že CDU/CSU dopadne o něco lépe, než teď předvídají průzkumy. Podle mě není moc v módě se prezentovat jako jejich stoupenec, a možná to proto řada lidí neudělá ani při dotazování. A z toho může momentálně těžit Olaf Scholz,“ vysvětluje mohučský politolog Jürgen Falter.
Že okolnosti nahrávají Scholzovi, se domnívá také Matthias Dilling z Oxfordu. „Trend je jasný,“ říká. V tom, kdo nakonec Německo další až čtyři roky povede, bude nicméně podle něj rozhodující také chování liberálů z FDP. Ti přichází v úvahu jako partner pro všechny tři nejsilnější strany. A na řadu se znovu dostává německá hra se slovy: „FDP by byla potřeba pro semaforovou koalici, tedy spojenectví červených sociálních demokratů se žlutými liberály a Zelenými, i pro Jamajku, ve které by se potkali Laschetovi konzervativci, jejichž barvou je černá, Zelení a právě liberálové,“ vyjmenovává analytik.
Liberálové ani jednu variantu nevyloučili, ačkoliv jsou v ekonomických otázkách – klíčových pro voliče a naprosto zásadních skoro po dvou letech koronavirové pandemie – mnohem blíže CDU/CSU než sociální demokracii a Zeleným. Sázka na to, že Laschetovi dá FDP nakonec přednost, je jasně čitelná i ze způsobu, jakým konzervativní politik vystupuje v televizních střetech se svými protikandidáty.
Po skončení toho posledního byl Laschet se svým výkonem velmi spokojen, i když diváci nakonec znovu ocenili spíš konkurenci. Podle svědectví reportérů týdeníku Spiegel, kteří Lascheta poslední dobou během kampaně doprovázeli, neztrácí ani v zákulisí optimismus, že opravdu bude kancléřem. Jenže i když uspěje, hrozí, že z letošní kampaně jeho CDU vyjde ne jako „všemocná strana s železnou rukou nad kancléřstvím“, jako tomu bylo v éře Angely Merkelové, ale spíš jako debatní klub bez nápadů a řešení, píše Spiegel.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
